Solidarita znamená bezpečí pro nás všechny

Jí i jeho začala politika zajímat jako náctileté, ona i on se zprava posunuli doleva. Zlomovým okamžikem, který je přivedl do Strany zelených, byl postoj k uprchlíkům. Mezi lidmi nerozlišují. Chtějí pomoci jak lidem utíkajícím před válkou či bídou, tak našincům, kteří se potýkají s problémy v českých obcích a městech. S novými spolumluvčími Zelené re:vize Lucií Hradeckou (33) a Vojtěchem Weisbauerem (24) jsme vedli slibovaný rozhovor.

Lucie Hradecká se politikou začala zaobírat již na základní škole. Jako čtrnáctileté jí bylo líto, že nemůže volit. Psala se devadesátá léta. „Zajímala jsem se s tátou hlavně o tu celostátní politiku,“ upřesňuje Lucka. Někdejší britský premiér Winston Churchill, který řekl, že „kdo není v mládí levičák, nemá srdce, a kdo není ve stáří pravičák, nemá rozum“, by z ní radost neměl. V raném mládí totiž stála napravo, ještě dodnes má na tu dobu vzpomínku: podpis někdejšího ministra financí, pozdějšího premiéra a prezidenta Václava Klause. O vstupu do žádné strany ale neuvažovala. Čas šel dál a ideové cesty Klause a Lucky se čím dál tím víc vzdalovaly. Zlom, kdy se rozhodla vstoupit do politické strany, přišel asi před rokem. „Stranu zelených jsem sledovala dlouhodobě. Ostatně jsem ji i volila. Tehdy jsem ji brala jako nejmenší zlo. Vývoj, kterým si Strana zelených prošla v poslední době, mi dovolil se s ní identifikovat jako s něčím víc než jen s nejmenším zlem. Rozhodující byl vztah k loňské uprchlické ,krizi‘, přišlo mi, že česká politická scéna se začíná ubírat fašizujícím směrem, Strana zelených se jasně postavila na stranu solidarity, nezklamala. To rozhodlo o mém vstupu do této strany,“ říká. „A také tady byla Zelená re:vize, ke které jsem se připojila ještě jako zájemkyně o členství ve straně,“ dodává. Re:vize ji oslovila programovými body a aktivitou jejích členek a členů.

Silné demokratické cítění

Vojta Weisbauer kampaňuje v Pardubicích
Vojta Weisbauer kampaňuje v Pardubicích

V rodině Vojtěcha Weisbauera se o politiku také zajímal hlavně táta, člen KDU-ČSL. „O politice se s mámou hodně bavili, mě začala zajímat mezi patnácti a šestnácti,“ říká. Stejně jako Lucku ho štvalo, že ještě nemůže volit. A i jeho začala nejdřív zajímat celostátní politika. Posléze ho však „chytil“ i komunál. Vstoupil do iniciativy (dnes z. s.) Město na kole. Prosazoval lepší podmínky pro cyklistiku, komunikoval s komunálními politiky. S Luckou má společné i to, že jeho názory byly nejdřív napravo, začaly se měnit asi před rokem kolem uprchlické situace.
Zajímají ho lidská práva, a i s ohledem na to uvažoval, do které strany by vstoupil a výběr se čím dál víc zužoval, pro Stranu zelených se rozhodl kvůli jejímu kladnému přístupu k členství České republiky v Evropské unii. Rozhodlo i to, že se znal s Kubou Kutílkem (někdejším mluvčím Zelené re:vize z Pardubic). „I on mě ke Straně zelených navedl,“ říká Vojta. Zelená re:vize je mu blízká proto, že se jedná o uskupení levicově smýšlejících lidí se silným demokratickým cítěním.

Primární je pomoc lidem v nouzi

Jak pro Lucku, tak pro Vojtu je primární pomoc lidem v nouzi – ať již se jedná o uprchlíky nebo našince. Lidi nerozdělují, nestaví je proti sobě. Vadí jim, že za práci mnohde není důstojná a spravedlivá odměna. „Máme zde pracující chudobu, je třeba s tím něco dělat,“ říká Vojta, který by kupříkladu rád prohloubil diskusi o možnosti základního příjmu, který začíná být tématem i v Česku. Jedná se o to, že každý člověk by měsíčně dostával jednotně stanovenou finanční částku, s kterou by mohl naložit dle vlastního uvážení. Lucka se věnuje hlavně „genderu“, který se podle jejích slov odráží v mnoha tématech. Zná ho teoreticky (studovala genderová studia) i prakticky – z terénu, kde pomáhala řešit problémy domácího či sexuálního násilí. „Feminismus mě provází aktivistickým životem. K levicovým názorům jsem se dostala právě skrze feminismus a skrze poskytování osobní asistence lidem na vozíku. Lidem s „postižením“ se chci věnovat i v budoucnu, chci, aby byli společností plně respektováni a měli důstojné podmínky pro život, seberealizaci a zapojení se do společnosti,“ říká. Pro Vojtu je důležité, aby lidé sociálně ani jinak nestrádali, poté ubyde i hledání domnělého nepřítele…

Nepovyšovat se, předávat informace

Lucká Hradecká trénuje kampaňování
Lucka Hradecká trénuje kampaňování

„Důležitý je kvalitní přístup k informacím, kterých je ve veřejném prostoru nedostatek. I my máme povinnost předávat informace srozumitelnou formou dál, ne se povyšovat nad lidi, ke kterým se z nějakého důvodu nedostaly. Musíme se vyhýbat posměškům, že ti, kteří se bojí uprchlíků, jsou fašisti. Musíme se s nimi bavit, nechovat se nadřazeně. Povýšenecké moralizování mi přijde velmi nebezpečné. Nejsme žádná elitářská neomarxistická sekta, jak nám někteří lidé předhazují. Řešíme problémy „obyčejných“ lidí, protože sami jsme „obyčejní“ lidé,“ vysvětluje Lucka.
K tomu, aby lidé byli spokojeni a neměli důvod k frustracím, neodmyslitelně patří mít střechu nad hlavu. Vojta se proto chce věnovat sociálnímu bydlení, blízký mu je tzv. housing first, tedy první bydlení, které zajišťuje okamžité přidělování standardního bydlení a flexibilní podporu domácnostem, které byly bez domova. Tento přístup byl vyvinut v New Yorku, v pilotním projektu jej u nás – za spolupráce Platformy pro sociální bydlení – rozjelo město Brno. Lucka zase zmínila dobrou praxi Prahy 7, která bude poskytovat psychologickou pomoc lidem na ulici. „To by mělo fungovat celorepublikově,“ řekla.

V privilegované pozici nemusí být nikdo napořád

Podle některých hlasů se zelení hodně zastávají lidí, kteří patří k menšinám. Co nabízejí těm, kteří k žádné menšině nepatří, nebo si to alespoň myslí? „To, že jsou někteří lidé nyní v privilegované pozici, neznamená, že v ní zůstanou navždy. Neví dne ani hodiny, kdy se jim nebo někomu z jejich blízkých může něco stát – něco, co jim obrátí celý život naruby. Třeba je přejede auto, ocitnou se na vozíku, opustí je partner nebo partnerka, ztratí práci. Problém samozřejmě není to, že je někdo na vozíku, ale to, že nemá státem garantovanou osobní asistenci v potřebném rozsahu, kvůli čemuž nemůže zůstat žít v původní domácnosti se svou rodinou nebo nadále vykonávat svoje zaměstnaní. Pak pocítíte, jaké to je žít ve znevýhodněné pozici. Solidarita znamená bezpečí pro nás všechny. Víte, že když se něco stane vám, vašim dětem nebo rodičům, pomoc nebude viset jen na vás. Je v zájmu všech, privilegovaných i nepriveligovaných, aby nerovnosti ve společnosti nebyly tak nepoměřitelně obrovské. Je to nejúčinnější prevence sociálních nepokojů, které mohou ze dne na den zničit život i těch nejprivilegovanějších,“ říká Lucka. „Řekla to moc hezky, nemám co dodat,“ reagoval Vojta.

Mezinárodní rozměr

Činnost nových spolumluvčích Zelené re:vize má i mezinárodní rozměr. „V minulém roce jsem se zúčastnil mezinárodního training course v Gruzii s tématem No hate speech movement,“ uvedl Vojta, který k levicovosti nepřistupuje tak, že by měl extra zkušenosti s lidmi v tísni. „Byla to spíš katarze, jakou mám výhodu v tom, kým jsem se narodil. Že patřím do nejprivilegovanější skupiny lidí na světě. Narodil jsem se bílým mužem v západní Evropě. To, že jsem se narodil takto, mi dává ohromné výhody, pokud bych něco udělal, ukradl, budou se na to lidi koukat tak, že jsem špatný jako osoba, ne že jsou špatní všichni mí bílí kamarádi,“ řekl. Narážel na to, že když něco provede třeba konkrétní muslim nebo Rom, mnozí paušalizují na všechny. Přijde mu to nespravedlivé. Lucka zase nedávno aktivně podpořila protest před polskou ambasádou v Praze, kde přítomné ženy i přítomní muži vyjádřili solidaritu s polskými ženami. Polský Sejm totiž projednává návrh zákona, který by znamenal skoro absolutní zákaz interrupcí. V odvážné performanci Lucka upozornila na to, že takovým krokem by interrupcí neubylo, naopak by přibylo neodborných interrupcí, které by ohrozily život žen, teklo by více krve.

Není ekologické spravedlnosti bez sociální

Oba samozřejmě zajímají i ekologická témata, byť je do Strany zelených přivedla spíš témata sociální. Jenže – jde to ruku v ruce. „Jsme příkladem toho, že zelené a zelení řeší nejen ekologická témata. Vnímáme ale, že sociální spravedlnost nelze řešit bez ohledu na ekologii. Ekologické spravedlnosti není bez sociální. A naopak. Je třeba chovat se ohleduplně k lidem i k přírodě,“ říká Lucka. „Důležitá je ekologická mobilita, podporuji obnovitelné zdroje energie, v Pardubicích jezdím jen na kole a nechápu, proč tolik lidí jezdí jen autem. Já jím jedu tak dvakrát do roka, když potřebuji převést velký kus něčeho,“ říká Vojta. K rozvíjení sociální, ekologické a spokojené společnosti jsou zapotřebí i dostupná zdravotní péče a život v míru. Oba proto podporují, aby se spory řešily domluvou, nejsou zastánci hrocení problémů a ostrých slov, která rozdělují, chtějí spojovat!

Andrea Cerqueirová

Související článek: Zelená re:vize s čerstvou krví

Zanechte komentář