Šesté setkání bude 31. října v Jihlavě

Vážené sympatizantky a vážení sympatizanti,
rádi bychom vás pozvali na šesté setkání Zelené re:vize, které se bude konat v sobotu 31. října v Jihlavě ve větším salónku restaurace pivovaru Ježek (Vrchlického 2) od 10:30.
Prvním a hlavním programovým tématem, které budeme diskutovat, bude školství a jeho garantem historik Pavel Himl, předseda vzdělávací odborné sekce SZ.
Druhým tématem je veřejné vlastnictví.

Na viděnou v Ji.hlavě.

P.S. Poznáte film, z něhož je snímek v záhlaví?

Stanovisko Zelené re:vize k bankovnictví a financializaci ekonomiky

(Pracovní materiál k přípravě nového politického programu SZ)

Kritika současného stavu

Bankovnictví není podnikání jako každé jiné. Nevytváří produkty, jež by měly samy o sobě užitnou hodnotu, plní spíše roli životně důležité obsluhy či infrastruktury, bez níž by podnikatelský sektor mohl jen těžko fungovat a jejíž dostupnost je tak předpokladem realizace rovného práva na svobodné podnikání i produkce nezbytných materiálních statků; finance jsou jakousi krví ekonomiky a bankovnictví by mělo být jejím srdcem, produkující veřejný statek svého druhu. V současném systému však existuje závažný rozpor mezi touto veřejně potřebnou rolí bankovnictví a skutečností, že na finančním trhu dominují soukromé korporace orientované primárně na maximalizaci krátkodobého zisku a těžící z de facto oligopolního postavení.

Stát má v současném uspořádání velmi omezenou možnost ovlivnit ve veřejném zájmu počínání bank, jejichž rozhodnutí ohledně poskytování úvěrů mají zásadní dopad na celou ekonomiku a její směřování. Podle stále převládající ekonomické doktríny je to v principu správně, neboť banky se řídí tržní racionalitou a ta vede k nejlepší alokací zdrojů (v tomto případě peněz). Avšak v okamžiku, kdy vinou špatných rozhodnutí bankéřů nastane taková situace, že krach některé z „příliš velkých“ institucí může dominovým efektem ohrozit celou ekonomiku, z bankovnictví je náhle věc veřejná a celá společnost je nucena prostřednictvím z veřejných rozpočtů krachující banky zachraňovat.

Problém, který s uvedeným úzce souvisí, je vysoký stupeň financializace ekonomiky. Příslib závratných zisků láká do tohoto sektoru čím dál větší množství kapitálu, který je používán čistě na spekulativní účely, ne pro investice podněcující reálnou hospodářskou produkci. Ti, kdo přicházejí na trh s cílem učninit dlouhodobou investici, platí v tržní hodnotě cenných papírů i zisky těch, kdo akcie jen přeprodávají v řádu milisekund.

Financializace vnáší do ekonomiky značnou nestabilitu, protože spekulace mají silně procyklický charakter – v době prosperity se posilují přehnaná optimistická očekávání, kdy počet a výše poskytnutých půjček nabývají neudržitelných rozměrů; po prasknutí bubliny se naopak projevuje přehnaně skeptické chování, které neochotou investovat zhoršuje celkovou ekonomickou situaci. Důležitým aspektem je i to, jaký typ chování je v rámci tohoto typu ekonomiky nejvíce odměňován a stává se nejen normou, jednak často přímo “ideálem” pro řadu talentovaných a činorodých lidí.

Banky mají v popsaných procesech klíčovou roli coby instituce tvořící peníze. Vytvořené peníze, bez nichž by ekonomika „vyschla“, ovšem vznikají jako úvěr, při jehož splacení zase zanikají (vyjma úroku, který rozmnožuje kapitál věřitele). V systému se tak udržuje situace vždy hrozící finanční nouze. To na jednu stranu podněcuje ekonomickou aktivitu (zadlužení lidé a firmy si nemohou dovolit zahálet), na druhou stranu vytváří tlak na permanentní hospodářský růst bez ohledu na vyčerpávání přírodních zdrojů či snižování některých nákladů jejich přenášením na celou společnost.

Podstatným rysem tohoto typu ekonomiky je, že posiluje sociální pozice těch, kdo mají peněz nadbytek, vůči těm, kdo si je musí půjčovat a jsou tak závislí na úvěrové politice vlastníků kapitálu; jde o formu koncentrace nedemokratické moci. Ačkoli se v posledních letech účelově soustřeďovala pozornost především na tzv. veřejný dluh, soukromé dluhy (domácností a firem) tvoří ještě větší objem a navíc bývají zatížené větším úrokem (ve srovnání s dluhopisy vyspělých stabilizovaných zemí). Důsledkem pak je, že společnost jako celek platí finančnímu sektoru v podobě dluhových splátek de facto daň z užívání peněz. Formou této daně proudí obrovská část vyprodukovaného bohatství na účty velkých bankovních domů. Což by nevadilo, pokud by se odtud vracely jako investice do společnosti, která ono bohatství vytvořila. To však rozhodně není pravidlem.

Financializovaná ekonomika je součástí komplexu nadnárodní globalizované ekonomiky, v níž se radikálně oslabila vazba mezi zájmem o maximalizaci zisku a zájmem o celkový rozvoj místa a komunity, kde dotyčná ekonomická aktivita probíhá. Na ziscích je do finančních center světa vždy v souhrnu odváděno víc, než kolik z něj v podobě investic přichází. Tuto nerovnováhu je třeba napravit.

Navrhovaná opatření

Naše návrhy jsou vedeny přesvědčením, že ačkoliv má tržní chování v bankovnictví svou roli, je třeba v tomto sektoru posílit ochranu veřejného zájmu, a to jak regulováním trhu, tak zřizováním a rozvíjením bankovních institucí ve veřejném vlastnictví. Je třeba, aby rozhodování o výrobních prostředcích bylo více propojeno s těmi, jejichž prosperity se bezprostředně týká.

  1. Přísné regulace finančního trhu. Jde o velmi dynamický trh, který se soustavně vyvíjí, takže nelze stanovit definitivní výčet konkrétních opatření. Rámcově je však třeba trvat na těchto principech: oddělení investičního bankovnictví od poskytování běžných služeb občanům (spořitelny); omezení obchodu s finančními deriváty takovým způsobem, aby tyto nástroje transparentně sloužily jako pojištění investice, ne k “sázení” bez vazby k samotnému podkladovému aktivu; zdanění finančních transakcí takovým způsobem, aby transakční náklady stoupaly těm, kdo ve vysokém tempu jen přeprodávají cenné papíry, ne těm, kdo o ně stojí jako o dlouhodobou investici. Současně je však třeba si uvědomit, že žádná regulace není stoprocentně účinná a zvláště velké finanční instituce mají dostatek prostředků na jejich obcházení. Omezení nynější moci velkých bank je proto třeba souběžně hledat ve snížení jejich podílu na trhu.
  2. Už žádné too big to fail (a too big to jail). Bankovní subjekty by neměly být tak velké, aby krach jednoho z nich ohrozil celý sektor a tím si vynucoval sanaci z veřejných prostředků. Pokud už je tzv. bailout zapotřebí, pak je přípustný jen jako forma znárodnění. Zcela pak odmítáme tzv. bail-in (rekapitalizaci krachující banky zabavením vkladů střadatelů).
  3. Výrazně zvýšit roli veřejného bankovnictví – zakládání regionálních (krajských, případně i městských) bank, orientovaných ne na co největší zisk, ale na ekologicky a sociálně udržitelný rozvoj regionu. Jako součást systému je možno využít síť poboček České pošty, a to ke zřízení poštovní spořitelny, nabízející státem garantované služby snadno dostupné i v menších obcích (nynější síť obdobně nazvaných poboček je jako divize ČSOB ve skutečnosti součástí zahraniční finanční korporace). Podmínkou dobře fungujícího veřejného bankovnictví je dostatečná transparence a veřejná kontrola. Příklady dlouholeté dobré praxe veřejného bankovnictví s důrazem na lokální ekonomiku můžeme najít především v sousedním Německu či Rakousku, v českém prostředí lze využít zkušenosti s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, fungující od roku 1992. Za inspirativní model považujeme také Banku Severní Dakoty (primárním vkladem banky je samotný stát North Dakota, resp. fondy jeho institucí). Veřejné banky jsou prospěšné nejen rozvoji místní ekonomiky, ale mohou být také zdrojem příjmů nebo výhodných úvěrů pro vládu, která se v nynějším systému zadlužuje u soukromých bank, usilujících o maximalizaci zisku; v důsledku toho platí státy jen na úrocích takové sumy, že to samo o sobě dál prohlubuje zadlužení a současně dává další “potravu” spekulantům. (Samotný státní dluh ovšem nepovažujeme automaticky za špatný. Například státní dluhopisy mohou být velmi vhodným uchovatelem úspor pro domácnosti nebo penzijní fondy. Nesou minimální riziko a jejich nákup a držení je projevem důvěry v samotný stát a jeho budoucnost.)
  4. Jako vhodnou alternativu ke klasickému bankovnictví vnímáme družstevní záložny, na nichž oceňujeme zejména prvek demokratické participace vkladatelů. Tyto podniky by měly podléhat účinné regulaci, výše minimálního základního kapitálu by však neměla být prohibitivního rázu. Lze také uvažovat o propojení družstevního bankovnictví s bankovnictvím veřejným (německý vzor).
  5. Je namístě hledat cesty k zásadní reformě centrálního bankovnictví a tvorby peněz. Za přinejmenším hodný pozornosti považujeme návrh hnutí Positive Money (http://positivemoney.org/), aby soukromým bankám byla odebrána pravomoc tvořit peníze a tato funkce byla svěřena státu. Banky by mohly půjčovat jen svůj vlastní kapitál nebo ty peníze, které získaly od vkladatelů výslovně srozuměných s možností jejich (rizikové) investice. Centrální banka by pravidelně na základě posouzení aktuální makroekonomické situace rozhodovala o tom, zda a jaké množství nových peněz má být vytvořeno; volená politická reprezentace by pak rozhodovala o způsobu jejich distribuce. Nově vzniklé peníze by nevznikaly jako úvěr a tedy by nebyly zatíženy dluhem; primárně by měly směřovat k podpoře reálné ekonomiky, v případě nízké poptávky by ale mohly být určeny i na povzbuzení spotřeby; zcela vyloučené by nebylo ani jejich půjčení komerčním bankám.
  6. Předpokladem ozdravění finančního systému jsou podle našeho názoru i kroky upravující postavení a cíl činnosti centrální banky. Ta by měla mít za cíl nejen cenovou stabilitu, ale rovnocenně i podporu udržitelného rozvoje. Uznáváme nutnost nezávislosti centrální banky na úřadující vládě, zároveň se však nynější stav vyznačuje rizikem přílišného vlivu soukromých bank, z jejichž prostředí pochází drtivá většina kandidátů na členy bankovní rady. Po předpokládaném rozvinutí veřejného bankovnictví by měla být podle našeho názoru podstatná část členů rady centrální banky jmenována právě z této sféry. Pravomoc jmenovat radu ČNB považujeme za vhodné rozdělit mezi prezidenta (který má nyní výhradní právo) a parlament.

Noví mluvčí Zelené re:vize

Novými mluvčími Zelené re:vize byli o víkendu zvoleni Maria Maggie Dokupilová (Praha 5) a Kuba Kutílek (Pardubice).

Mluvčí jsou voleni na půl roku a podmínkou je, že alespoň jedna z nich není muž a alespoň jeden/jedna nejsou z Prahy.
Mluvčí nemají žádné formalizované pravomoci a slouží jako styčné osoby mezi vnějškem a vnitřkem ZR.

Maggie má za sebou zkušenost z Federace mladých evropských zelených, kde působila např. jako generální tajemnice. K jejím tématům patří sociální inkluze a digitální práva. Nicméně z titulu funkce generální tajemnice přičichla k tématům různorodým.

Kuba Kutílek je předsedou pardubické krajské organizace SZ. Společensky se angažuje zejména v oblasti urbanismu a (cyklistické) dopravy, čemuž se věnuje i profesně. V průběhu svéhoho brněnského aktivistického období si vysloužil záznam na antiMultiKulti watch: pseudohumanistický retard z Brna, pracuje v dopravě, aktivista, obhajuje cikány a spolupracuje s různými neomarxisty a antirasistickými iniciativami.

Novým mluvčím gratulujeme a těšíme se příliv nové energie!

P.S. Jan Trnka z volby odstoupil, protože vzhledem k požadavkům na minimálně jednoho nemuže a jednu/jednoho mimo Prahu, nebylo možné zvolit dvojici, ve které by byl. Z volebních lístků tedy vypadl a při zachování pořadí preferencí byla volba vyhodnocena. Zde odkaz na rozbor STV volby mluvčích .

Páté setkání bude 13.9. v Brně

Milé příznivkyně, milí příznivci,

rádi bychom vás pozvali na další setkání Zelené re:vize, které se uskuteční 13.9. v Brně. Přesné místo konání bude brzo zveřejněno, jakož i přesný čas zahájení. Předpokládaný začátek je v 10h dopoledne.
I v Brně se budeme věnovat programovým bodům Zelené re:vize a to tématu bankovnictví a financializaci ekonomiky. K diskusi pak budou i návrhy alternativních konceptů finančních systémů. Garantem těchto bodů bude Jan Bittner. Další část programu bude věnována revizi procesu přípravy nového politického Strany zelených.

Pro informace o přesném místě a čase sledujte tento prostor.

Těšíme se na všechny!

Zpráva o činnosti

Zpráva o činnosti Zelené re:vize, levicové platformy Strany zelených

Období: 20. února 2015 (zveřejnění manifestu)–20. srpna 2015

Mluvčí platformy v tomto období: Monika Horáková (Praha) a Martin Škabraha (Olomouc)

Zelená re:vize má za sebou první půlrok své činnosti. Hlavním výsledkem  je – vedle samotného založení – úspěšné etablování platformy v rámci strany. Zelená re:vize se i pro vedení strany a řadu svých názorových oponentů a oponentek stala respektovaným partnerem pro diskutování o programových a vnitrostranických otázkách. Vznik platformy vyvolal u členské základny i mimo ni řadu pozitivních reakcí. Objevily se, zvláště zpočátku, i kritické hlasy, na které jsme reagovali a reagujeme vytrvalou snahou o dialog a diskusi; ta je podle nás duší každé politické strany.

Platformu zastupovali dva mluvčí: Monika Horáková (Praha) a Martin Škabraha (Olomouc). Funkce mluvčích dle počátečního konsenzu rotuje, dvojice se střídají po půl roce. Při volbě mluvčích zohledňujeme genderový a geografický klíč (muži a pražské členstvo mohou být ve dvojici zastoupeni maximálně jednou).

Za půl roku svého dosavadního fungování sesbírala Zelená re:vize pod svůj manifest 80 podpisů podporovatelů a podporovatelek z různých oblastí České republiky a uspořádala čtyři veřejná setkání (Pardubice, Ústí nad Labem, Plzeň, Praha), na nichž se diskutovalo o samotné platformě, o směřování Strany zelených i o konkrétních bodech do nového politického programu SZ. Vítanou návštěvou byla několikrát předsedkyně Strany zelených Jana Drápalová a spolu s ní další členové předsednictva strany, kteří se aktivně zapojovali do diskuze.

Kromě toho představili naši zástupci a zástupkyně Zelenou re:vizi na sedmi krajských konferencích (kraje Pardubický, Zlínský, Olomoucký, Vysočina, Liberecký, Jihočeský, Královehradecký) a také na tradiční Jihočeské letní akademii Strany zelených. Aktivní jsme byli také v podpoře řady občanských aktivit, například pražské Kliniky, protestů proti vystěhování squattu Cibulka či na protirasistických a antixenofobních demonstracích. Sešli jsme se s dvěma zelenými europoslankyněmi Ska Keller a Terry Reintke a také se senátorem Václavem Láskou. Pro snadnější navazování zahraničních kontaktů jsme přeložili manifest do angličtiny a němčiny.

Příprava a proces schvalování nového stranického programu, který by měl nahradit kvalitní, avšak již přesluhující Vizi ekologické demokracie (2003), to bude v nejbližších měsících hlavní výzvou pro celou Stranu zelených, nutně však i pro její levicovou platformu, která si klade za cíl ovlivnit jak celkové vyznění dokumentu, tak prosadit do jeho znění některé zcela konkrétní body. Především však doufáme, že výsledný dokument, který má být schválen sjezdem v České Třebové 28. až 29. listopadu 2015, vzejde z důkladné ideové diskuse; ta je u zelených již tradičně vedena o environmentálních a lidskoprávních tématech a naším cílem zůstává vést i v otázkách sociálních a ekonomických. Vedle nového dlouhodobého programu se tento programový sjezd bude zabývat také úpravou stanov SZ, především pak zavedením institutu spolupředsednictví, který plně podporujeme.

Další výzvou bude pro celou stranu i Zelenou re:vizi sjezd konaný v příštím kalendářním roce s cílem zvolit – již podle upravených stanov – nové předsednictvo Strany zelených, které by ji mělo vést do krajských voleb a i do sněmovních voleb 2017.

Pozvání na volejbalový piknik Strany zelených

Zelená re:vize (spolu s Pavlem Himlem, vedoucím odborné sekce Strany zelených pro vzdělávání a vědu, do jehož kompetence tedy spadá i tělesná výchova) vás zvou na sportovně-piknikové odpoledne v neděli 30. 8. 2015 od 14:00 v Praze na Ladronce (orientačně zastávka autobusu 191 U Ladronky nebo zastávka tramvají 22 a 25 Vypich). Čeká na nás zápas ve volejbale na skládacím hřišti (viz foto), pro konzervativnější členy a členky bude k dispozici i kriket:-) Inliny, skateboardy a další sportovní náčiní si prosím přineste vlastní, stejně jako piknikové soupravy, deky, jídlo a pití. Počasí má být slunečné, tak přijďte zakončit prázdniny a odstartovat předsjezdový finiš ve sportovním duchu. Těšíme se na vás!

Čtvrté setkání – Praha

Milé příznivkyně, milí příznivci,

rádi bychom vás pozvali na čtvrté setkání Zelené re:vize, které se uskuteční 20.6. v sobotu – v 17h – v družstevní kavárně ROH na pražském Žižkově (ul. U božích bojovníků 3 – vchod je nad hospodou U vystřeleného oka).
Tématy tohoto setkání budou 1) Nepodmíněný základní příjem a 2) Duševní vlastnictví. Jak se stalo zvykem, na začátku bude prostor i pro obecnější diskusi a zváni jsou tudíž všichni.

Toto setkání bylo předřazeno brněnskému s ohledem na zasedání republikové rady, které se bude konat v neděli 21.6. v Praze. O datu brněnského setkání prosím hlasujte na tomto doodlu.

Těšíme se na vás!

Ohlédnutí za plzeňským setkáním

V pátek 15. května proběhlo v Plzni třetí veřejné setkání Zelené re:vize. Akce se konala v nadmíru pohostinném prostředí družstevní kavárny Inkognito, jejíž návštěvu rozhodně doporučujeme všem, kdo do západočeské metropole zavítají.

V úvodu večera se diskutovalo o nedostatečné schopnosti strany oslovit širší voličskou základnu a zejména pak marginalizované skupiny obyvatelstva. Hlavní náplní setkání pak byla práce nad dvěma připravenými tématy, která s problematikou marginalizovaných úzce souvisí.

Nejprve jsme se věnovali tématu sociálního bydlení, jehož odborným garantem byl Jan Sládek. Shodli jsme se na východisku v zásadě, že bydlení má být ústavně zaručeným lidských právem, nikoli obyčejným zbožím. V pomoci osobám bez domova bychom chtěli upřednostnit přístup zvaný housing first, tedy přidělení kvalitního bydlení jako první krok, oproti nyní převažujícímu přístupu, který dosažení plnohodnotného bydlení podmiňuje řadou postupných kroků, během nichž si klient musí lepší bydlení zasloužit. Změnit bychom také chtěli nynější důraz na vlastnictví bydlení, vedoucí mimo jiné k nadměrné zatíženosti hypotékami; chtěli bychom podporovat spíše nájemní bydlení. Sympatické jsou nám také kolektivní formy jako co-housing nebo družstevní bydlení.

Za nezbytnou podmínku pro rozvoj sociálního bydlení coby součásti koncepční sociální politiky dále považujeme zastavení trendu privatizace obecních bytů. Obce by přitom v celé koncepci měly hrát klíčovou roli, stát by měl především podporovat, nikoli nařizovat. Součástí této podpory by pak měla být i daňová politika, která bude zvýšené odvody z nemovitostí směřovat právě do podpory dostupného bydlení.

Druhým „plzeňským“ tématem byla kriminalizace chudoby. Garanty byli místní signitáři ZR Laco Toušek, Lubomír Lupták a Tomáš Hirt. Programové závěry, které z tohoto bloku vzešly, překračují problematiku boje s chudobou. Zelená re:vize především odmítá transformaci sociální problematiky na bezpečnostní a tedy nahrazování či vytlačování sociální politiky různými formami represe, například v podobě stírání hranice mezi přestupkem a trestným činem (pravidlo “třikrát a dost”). Tam, kde je represivní přístup nezbytný, budeme usilovat o to, aby byl maximálně v moci státu a pod demokratickou kontrolou. To se týká zejména nynějšího systému exekucí, který je z velké části privatizován a z nástroje spravedlnosti proměněn v nástroj dobývání renty. Za nežádoucí považujeme také neustálé bujení kamerového systému. Konečně bychom rádi vyvolali diskusi o pravomocích a samotné existenci městské policie, jejíž zavedení se podle našeho názoru příliš neosvědčilo.

Celkově mělo třetí setkání Zelené re:vize dosud nejvíce pracovní charakter, za což patří dík všem účastníkům. V následujících dnech zveřejníme podrobnější výstupy pracovních skupin, věnujících se uvedených tématům.

Podporujeme squat Cibulka

Zelená re:vize nesouhlasí s vyklizením squatu Cibulka a podporuje setrvání squaterů na usedlosti.

Spektakulární demonstrace policejní síly nepatří do civilizovaných zemí. Fakt, že se tak děje v kontextu celonárodní kampaně, kterou PČR proti anarchistické komunitě vede, vyvolává dojem, že si protiextremistické oddělení potřebuje zchladit žáhu a prosadit do veřejného podvědomí obraz nonkonformních levicových hnutí jako nepřátel společnosti. Ten se díky kauze Klinika začal rozpadat a veřejností se začaly šířit subverzivní otázky.

Na veřejnosti a v médiích se začalo diskutovat o napětí mezi legitimitou a legalitou zvláště ve vztahu k instituci soukromého vlastnictví, které společnost v některých případech brání ke své vlastní škodě.

Opět se vrátila otázka významu občanské neposlušnosti v demokratickém procesu. Zákon je někdy třeba porušovat, aby se ukázala jeho nedostatečnost či nespravedlnost. Redukovat demokracii na zákon je nemožné. Podle takového pohledu Rosa Parks, která zažehla americké hnutí za práva černochů tím, že odmítla pustit sednout bělošku v autobuse, prostě porušila zákon – tečka.

Tak jako Rosa Parks osquattovala sedadlo vyhrazené bělochům, dnešní squatteři odmítají uvolnit místo spekulantům s nemovitostmi a my v tom spatřujeme cestu ke spravedlivější společnosti, kde soukromé vlastnictví není privilegium, ale především odpovědnost.