Ostrava se nebojí

Zástupci ZR se včera zúčastnili protifašistického karnevalu Ostrava se nebojí.

Přikládáme proslov, který přednesl Pavel Buršík, spolumluvčí ZR.

Ahoj, dobré odpoledne,
rád bych vás pozdravil jménem Mladých zelených a jménem Zelené revize, levicové platformy Strany zelených.

Díky organizátorům za tuto skvělou akci a vám všem, že jste přišli. To, že se scházíme v Ostravě, si přímo říká o to, abych se nevyhýbal pohledu, který by třeba v centru Prahy tolik nevyzněl.

Dokud budou v této zemí miliony lidí ve špatně placených, nejistých a ubíjejících zaměstnáních, v nedůstojných a ponižujících podmínkách, bez perspektivy na zlepšení a na lepší život, tak lze po těchto lidech jen velmi obtížně žádat, aby byly solidární s jinými skupinami a etniky. S Romy, s uprchlíky, s migranty. Tedy s těmi obvykle ještě chudšími, ještě bezbrannějšími, ještě vykořisťovanějšími.

V sobeckém systému se lidé chovají sobecky. Mají strach, že přijdou i o to málo, co mají. A bohužel, tyto jejich obavy mají pod nánosy xenofobie, rasismu a hoaxů i své opodstatnění. Karel Schwarzenberg a další říkají, že imigranti a uprchlíci jsou ekonomickou příležitostí, protože budou dělat málo kvalifikované práce ještě levněji a ochotněji, než je dělají Češi. Místo příležitosti k solidaritě člověka k člověku, rodiny k rodině, národa k národu, se tak v takovémto příběhu musí bát staří otroci nových otroků.

Mám zkušenost, že jen menšina názorů odmítajících uprchlíky či nadávajících na Romy vychází z tvrdě rasistických nebo dokonce neonacistických pozic. Perspektivě „A na naše děti musíme sbírat víčka“ se buď můžeme povýšeně vysmívat, anebo ji vnímat jako zkratku frustrace a zklamání mnohých občanů a občanek. Můj oblíbený citát říká, že „každý vzestup fašismu je svědectvím neúspěšné revoluce.“ Revoluce je dnes těžko uchopitelný a snad i vyprázdněný pojem. Nahraďme ji ale třeba sociální spravedlností, rovností či sociálním smírem a dostaneme se k jednomu z kořenů postupující fašizace části české společnosti.

Tak dlouho se lidem vtloukalo do hlavy, že se mají postarat sami o sebe, sledovat vlastní zájmy, nečekat nic od státu a nikomu nic nedat zadarmo, až tomu lidé uvěřili a začali podle toho smýšlet a podle toho se chovat. Pro mnoho z nich je pak největším výsměchem, když stejní lidé, kteří postavili své politické kariéry na rozbíjení sociálního státu a solidarity, kteří snižovali příspěvky pro invalidy, zastavili růst důchodů, zvyšovali věk odchodu do důchodu a udržovali minimální mzdu na úrovni nižší než v Turecku, když se nyní ti samí politici zaklínají mezilidskou solidaritou a odkazem humanismu.

Příklon k fašizujícímu populismu je pak často voláním o pozornost a o pomoc, vyjádřením naprosté ztráty důvěry v to, že demokratičtí politikové zastupují skutečné zájmy obyčejných lidí, lidí bez velkého majetku a jistot, lidí práce i těch, na které se práce nedostává. I ta nejtrapnější Okamurova či Kotlebova alternativa pak v sobě pro některé obsahuje alespoň nějakou zdánlivou naději. A to na rozdíl od mastnou hubou pronášených tvrzení, že tu žádná chudoba není, anebo si každý může za všechno sám.

Abychom si uchovali demokracii a svobodu, musíme krotit sobecké zájmy velkého byznysu a aktivně usilovat o spravedlivější společnost, v níž každý člověk najde důstojné místo. A nebude mít pocit, že solidarita s několika rodinami prchajícími před válkou pošle jeho samotného na sociální dno.
Děkuju vám.

Habemus! Novými mluvčími jsou Rebeka Vadasová a Pavel Buršík

Uběhl další půlrok a re:vize si opět zvolila nové mluvčí. Třetími spolumluvčími ZR se stali Rebeka Vadasová (Praha 3) a Pavel Buršík (Brno-západ).


Rebeka je místopředsedkyní základní organizace na Praze 3 a ve volném čase vede spolek věnující se dětem se zrakovým postižením. V minulosti se zasazovala o svobodnější přístup státu ve věci očkování, k jejím tématům patří i humanizace českého porodnictví a co nejdelší společné vzdělávání.

Pavel je tajemníkem mezinárodního týmu Strany zelených a členem předsednictva Mladých zelených. Krom aktivismu ve svém rodném kraji se v posledním roce věnoval především boji proti úmluvě TTIP. Za formativní považuje svoji stáž u zelených v europarlamentu.
Mluvčí slouží jako styčné osoby mezi vnějškem a vnitřkem ZR, ale nemají žádné formalizované pravomoci.

Novým mluvčím gratulujeme!

Osmé setkání Zelené re:vize – Ostrava

Vážené sympatizantky, milí podporovatelé, milá veřejnosti,

rádi bychom vás pozvali na další setkání Zelené re:vize, které se uskuteční v sobotu 19.3. od 12h v restauraci Ojero (Poděbradova 740/23, www.ojero.cz) v Ostravě. Jako již tradičně bude mít setkání charakter diskuse na palčivé politické a společenské téma, kterým tenotkrát bude Sociální aspekty přechodu na zelenou ekonomiku. To co se elegantněji označuje anglickým Just Transition, nebo-li spravedlivý přechod. Odpovědi budeme hledat na otázky jako: Jak nahradit pracovní místa zaniklá odklonem od energetiky založené na fosilních palivech? Kdo a jak bude garantovat sociálně citlivý přechod? Jak se bude financovat energetická transformace?

Záměrně jsme si toto velké téma nechali na ostravské setkání, protože zde se nejedná o žádnou teorii, ale o maximálně aktuální otázku, jak mohou dosvědčit zaměstnanci dolů OKD a jejich rodiny. Rádi bychom se seznámili s jejich pohledem a s jejich požadavky, neboť máme za to, že bez širokého společenského souhlasu není přechod k novému typu ekonomiky legitimní a ani možný. Pozvání již obdrželi zástupci místních odborových svazů a rádi dáme prostor každému, kdo má k tématu vlastní přímý nebo nepřímý vztah.

Jako odborný garant vystoupí na úvod Lukáš Likavčan z Katedry environmentálních studií FSS MU v Brně.

Velmi se těšíme na vaši návštěvu a zajímavou diskusi.

ZR:ozeniny – pozvánka na večírek

image

Vážené přítelkyně a milí přátelé zelené a/nebo levicové politiky,
přijměte srdečnou pozvánku na oslavu jednoho roku od vzniku Zelené re:vize a Světového dne sociální spravedlnosti.
Přijďte se potkat, pobavit (v obou smyslech slova) nebo třeba seznámit, pokud se tak zatím nestalo.
Večírek se uskuteční 20.2. od 19h ve Studiu Alta (U Výstaviště 21, Praha 7). Těšit se můžete na hudební produkci De La Negra a zdravici pronesou milí hosté: historička Milena Bartlová a aktivista, novinář, politik a chartista Petr Uhl a za pořádající stranu historik a pedagog Pavel Himl a spolumluvčí Mladých Zelených Stacy Molozina & Filip Schneider. UPADATE: Příspěvkem nás potěší i politolog a aktivista Ondřej Slačálek.
Občerstvení zajistí Kuchařky bez domova.

Pozvání samozřejmě platí i pro vaše blízké (osobně či ideologicky).

Facebooková událost zde.

Beseda v Olomouci

Dovolujeme si Vás pozvat na setkání a neformální besedu o směřování Strany zelených po právě proběhnuvším sjezdu, na kterém byl za předsedu zvolen Matěj Stropnický. Je SZ alternativou současným stranám, a pokud ano, tak v čem? Chcete se zeptat na pozadí „ideologického“ vývoje ve SZ? Co od ní lze očekávat v nejbližších době? Diskutovat bude filozof Martin Škabraha, člen republikové rady SZ, člen programové komise a signatář Zelené re:vize.

Setkání se uskuteční ve středu 10.2 od 18h ve Vinotéce No. (Schweitzerova 19, Olomouc).

 

Zelená re:vize vítá zvolení Matěje Stropnického předsedou Strany zelených

Lednový sjezd Strany zelených se zapisuje mezi průlomové. Zvolili jsme si předsednictvo, v němž poprvé zasedá hned pět nových členů a členek a pouze dva členové předsednictva bývalého. Tuto generační obměnu nejlépe reprezentuje zvolení Matěje Stropnického předsedou Strany zelených a jeho heslo “Svoboda, solidarita, udržitelnost.” Zelení se vydávají na novou cestu. Na cestu, která je má přivést zpět do vrcholné politiky. Buďte u toho!

Zelená re:vize se ztotožňuje s představou o dalším směřování zelené politiky, jak ji ve svém projevu nastínil Matěj Stropnický. Chceme takovou politiku, která nebude pouze hasit požáry, ale také bojovat s příčinami jejich vzniku. Za klíčovou příčinu ekologických a sociálních problémů přitom považujeme stále se zvyšující koncentraci ekonomické moci a obratem i moci politické. Odpovědí na tento trend musí být široká koalice emancipačního a zeleného hnutí zdola.

Monika Horáková (foto: Saša Uhlová)
Monika Horáková (foto: Saša Uhlová)

Nové předsednictvo strany se zároveň stalo tak pestrým, jako je pestrá sama členská základna strany. Jsou v něm zastoupeny také názorové platformy, které vznikly během tvorby nového politického programu. Místo v něm získala i historicky první spolumluvčí levicové platformy Zelená re:vize Monika Horáková, zastupitelka na Praze 2 a iniciátorka dobrovolnické pomoci uprchlicím a uprchlíkům cestujícím za bezpečím přes pražské Hlavní nádraží. V této souvislosti jsou zajímavá slova premiéra Sobotky, že budoucí lídři levice jsou právě mezi těmi, kteří dnes pomáhají uprchlíkům.

Zelená re:vize rovněž vítá přijetí usnesení, které požaduje důraznější boj proti dalšímu prohlubování sociálních rozdílů, a to především zaměřením se na zvyšování minimální mzdy a starobních důchodů a nastavením udržitelné míry progresivního zdanění. Toto usnesení ukazuje, že programové podněty Zelené re:vize padají ve Straně zelených na úrodnou půdu.

Sjezd symbolicky uzavírá loňský nevolební rok. Nyní je nejvyšší čas znovu se naplno vrhnout do politické práce a připravit se na následující roky, ve kterých nás čekají hned několikeré volby. Pokud jste někdy uvažovali, zda se stát součástí zeleného politického proudu, pak je právě teď nejlepší čas se přidat.
Společně můžeme zajistit, aby se Strana zelených odvážněji vyjádřovala ke všem důležitým tématům a nastolovala témata nová. Aby prosazovala sociální a environmentální spravedlnost a udržitelnost, a zároveň byla dostatečně čitelná pro voliče a voličky.

Buďte u toho!

(úvodní foto: Petr Zewlakk Vrabec)

Sedmé setkání Zelené re:vize v Olomouci

Sedmé setkání Zelené re:vize proběhne v Olomouci v předvánočním čase, v pátek 18.12. od 18 hodin v Kafe u koček, Kosmonautů 21 (FB událost).

Téma setkání bude výjimečné:
Role Zelené re:vize ve vnitrostranické politice SZ

Budeme si klást otázky:
Jaké máme očekávání od Zelené re:vize v čase do sjezdu SZ 23.-24. ledna 2016?
Jak se má Zelená re:vize zapojit do vnitrostranické politiky?
Máme kandidovat do orgánů strany? Jak by to mělo probíhat?
Chceme podpořit kandidáty a kandidátky? Koho máme podpořit?
Uspořádáme primárky?

Přijďte diskutovat o vnitrostranické demokracii Strany zelených a roli levicové platformy v ní.

Zelená re:vize uspěla se svými programovými prioritami

Na sjezdu v České Třebové byly do konceptu programu Strany zelených zařazeny body, kterým se Zelená re:vize intenzivně věnovala během posledního půl roku své činnosti.

Mezi tématy, která Strana zelených chce vnést do české politiky, je tak zkracování pracovního týdne či důraz na co nejdelší společné vzdělávání. Zelení a zelené se také shodli, že jednou z klíčových hodnot pro ně je sociální spravedlnost a odmítli stigmatizaci nezaměstnaných. V ekonomické části programu odmítají, že stát nemůže být dobrý hospodář, zdůrazňují dopady hospodářské politiky na nejméně zvýhodněné skupiny obyvatelstva a vyjadřují podporu družstevnímu podnikání. Hlásí se také k lepšímu využití prázdných budov včetně otevření otázky legalizace squattingu.

Tento sjezd ukázal, že programová práce Zelené re:vize má pro Stranu zelených význam a názory liberálně levicového proudu ve straně rezonují.

O sjezdovém víkendu se strana dokázala shodnout na programových tezích a hodnotách. Ty byly zapracovány do programového konceptu, který se bude dál rozvíjet. Jdeme dál dál a přivítáme každou a každého, kdo se chce do programových debat Zelené re:vize přidat.

Šesté setkání bude 31. října v Jihlavě

Vážené sympatizantky a vážení sympatizanti,
rádi bychom vás pozvali na šesté setkání Zelené re:vize, které se bude konat v sobotu 31. října v Jihlavě ve větším salónku restaurace pivovaru Ježek (Vrchlického 2) od 10:30.
Prvním a hlavním programovým tématem, které budeme diskutovat, bude školství a jeho garantem historik Pavel Himl, předseda vzdělávací odborné sekce SZ.
Druhým tématem je veřejné vlastnictví.

Na viděnou v Ji.hlavě.

P.S. Poznáte film, z něhož je snímek v záhlaví?

Stanovisko Zelené re:vize k bankovnictví a financializaci ekonomiky

(Pracovní materiál k přípravě nového politického programu SZ)

Kritika současného stavu

Bankovnictví není podnikání jako každé jiné. Nevytváří produkty, jež by měly samy o sobě užitnou hodnotu, plní spíše roli životně důležité obsluhy či infrastruktury, bez níž by podnikatelský sektor mohl jen těžko fungovat a jejíž dostupnost je tak předpokladem realizace rovného práva na svobodné podnikání i produkce nezbytných materiálních statků; finance jsou jakousi krví ekonomiky a bankovnictví by mělo být jejím srdcem, produkující veřejný statek svého druhu. V současném systému však existuje závažný rozpor mezi touto veřejně potřebnou rolí bankovnictví a skutečností, že na finančním trhu dominují soukromé korporace orientované primárně na maximalizaci krátkodobého zisku a těžící z de facto oligopolního postavení.

Stát má v současném uspořádání velmi omezenou možnost ovlivnit ve veřejném zájmu počínání bank, jejichž rozhodnutí ohledně poskytování úvěrů mají zásadní dopad na celou ekonomiku a její směřování. Podle stále převládající ekonomické doktríny je to v principu správně, neboť banky se řídí tržní racionalitou a ta vede k nejlepší alokací zdrojů (v tomto případě peněz). Avšak v okamžiku, kdy vinou špatných rozhodnutí bankéřů nastane taková situace, že krach některé z „příliš velkých“ institucí může dominovým efektem ohrozit celou ekonomiku, z bankovnictví je náhle věc veřejná a celá společnost je nucena prostřednictvím z veřejných rozpočtů krachující banky zachraňovat.

Problém, který s uvedeným úzce souvisí, je vysoký stupeň financializace ekonomiky. Příslib závratných zisků láká do tohoto sektoru čím dál větší množství kapitálu, který je používán čistě na spekulativní účely, ne pro investice podněcující reálnou hospodářskou produkci. Ti, kdo přicházejí na trh s cílem učninit dlouhodobou investici, platí v tržní hodnotě cenných papírů i zisky těch, kdo akcie jen přeprodávají v řádu milisekund.

Financializace vnáší do ekonomiky značnou nestabilitu, protože spekulace mají silně procyklický charakter – v době prosperity se posilují přehnaná optimistická očekávání, kdy počet a výše poskytnutých půjček nabývají neudržitelných rozměrů; po prasknutí bubliny se naopak projevuje přehnaně skeptické chování, které neochotou investovat zhoršuje celkovou ekonomickou situaci. Důležitým aspektem je i to, jaký typ chování je v rámci tohoto typu ekonomiky nejvíce odměňován a stává se nejen normou, jednak často přímo “ideálem” pro řadu talentovaných a činorodých lidí.

Banky mají v popsaných procesech klíčovou roli coby instituce tvořící peníze. Vytvořené peníze, bez nichž by ekonomika „vyschla“, ovšem vznikají jako úvěr, při jehož splacení zase zanikají (vyjma úroku, který rozmnožuje kapitál věřitele). V systému se tak udržuje situace vždy hrozící finanční nouze. To na jednu stranu podněcuje ekonomickou aktivitu (zadlužení lidé a firmy si nemohou dovolit zahálet), na druhou stranu vytváří tlak na permanentní hospodářský růst bez ohledu na vyčerpávání přírodních zdrojů či snižování některých nákladů jejich přenášením na celou společnost.

Podstatným rysem tohoto typu ekonomiky je, že posiluje sociální pozice těch, kdo mají peněz nadbytek, vůči těm, kdo si je musí půjčovat a jsou tak závislí na úvěrové politice vlastníků kapitálu; jde o formu koncentrace nedemokratické moci. Ačkoli se v posledních letech účelově soustřeďovala pozornost především na tzv. veřejný dluh, soukromé dluhy (domácností a firem) tvoří ještě větší objem a navíc bývají zatížené větším úrokem (ve srovnání s dluhopisy vyspělých stabilizovaných zemí). Důsledkem pak je, že společnost jako celek platí finančnímu sektoru v podobě dluhových splátek de facto daň z užívání peněz. Formou této daně proudí obrovská část vyprodukovaného bohatství na účty velkých bankovních domů. Což by nevadilo, pokud by se odtud vracely jako investice do společnosti, která ono bohatství vytvořila. To však rozhodně není pravidlem.

Financializovaná ekonomika je součástí komplexu nadnárodní globalizované ekonomiky, v níž se radikálně oslabila vazba mezi zájmem o maximalizaci zisku a zájmem o celkový rozvoj místa a komunity, kde dotyčná ekonomická aktivita probíhá. Na ziscích je do finančních center světa vždy v souhrnu odváděno víc, než kolik z něj v podobě investic přichází. Tuto nerovnováhu je třeba napravit.

Navrhovaná opatření

Naše návrhy jsou vedeny přesvědčením, že ačkoliv má tržní chování v bankovnictví svou roli, je třeba v tomto sektoru posílit ochranu veřejného zájmu, a to jak regulováním trhu, tak zřizováním a rozvíjením bankovních institucí ve veřejném vlastnictví. Je třeba, aby rozhodování o výrobních prostředcích bylo více propojeno s těmi, jejichž prosperity se bezprostředně týká.

  1. Přísné regulace finančního trhu. Jde o velmi dynamický trh, který se soustavně vyvíjí, takže nelze stanovit definitivní výčet konkrétních opatření. Rámcově je však třeba trvat na těchto principech: oddělení investičního bankovnictví od poskytování běžných služeb občanům (spořitelny); omezení obchodu s finančními deriváty takovým způsobem, aby tyto nástroje transparentně sloužily jako pojištění investice, ne k “sázení” bez vazby k samotnému podkladovému aktivu; zdanění finančních transakcí takovým způsobem, aby transakční náklady stoupaly těm, kdo ve vysokém tempu jen přeprodávají cenné papíry, ne těm, kdo o ně stojí jako o dlouhodobou investici. Současně je však třeba si uvědomit, že žádná regulace není stoprocentně účinná a zvláště velké finanční instituce mají dostatek prostředků na jejich obcházení. Omezení nynější moci velkých bank je proto třeba souběžně hledat ve snížení jejich podílu na trhu.
  2. Už žádné too big to fail (a too big to jail). Bankovní subjekty by neměly být tak velké, aby krach jednoho z nich ohrozil celý sektor a tím si vynucoval sanaci z veřejných prostředků. Pokud už je tzv. bailout zapotřebí, pak je přípustný jen jako forma znárodnění. Zcela pak odmítáme tzv. bail-in (rekapitalizaci krachující banky zabavením vkladů střadatelů).
  3. Výrazně zvýšit roli veřejného bankovnictví – zakládání regionálních (krajských, případně i městských) bank, orientovaných ne na co největší zisk, ale na ekologicky a sociálně udržitelný rozvoj regionu. Jako součást systému je možno využít síť poboček České pošty, a to ke zřízení poštovní spořitelny, nabízející státem garantované služby snadno dostupné i v menších obcích (nynější síť obdobně nazvaných poboček je jako divize ČSOB ve skutečnosti součástí zahraniční finanční korporace). Podmínkou dobře fungujícího veřejného bankovnictví je dostatečná transparence a veřejná kontrola. Příklady dlouholeté dobré praxe veřejného bankovnictví s důrazem na lokální ekonomiku můžeme najít především v sousedním Německu či Rakousku, v českém prostředí lze využít zkušenosti s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, fungující od roku 1992. Za inspirativní model považujeme také Banku Severní Dakoty (primárním vkladem banky je samotný stát North Dakota, resp. fondy jeho institucí). Veřejné banky jsou prospěšné nejen rozvoji místní ekonomiky, ale mohou být také zdrojem příjmů nebo výhodných úvěrů pro vládu, která se v nynějším systému zadlužuje u soukromých bank, usilujících o maximalizaci zisku; v důsledku toho platí státy jen na úrocích takové sumy, že to samo o sobě dál prohlubuje zadlužení a současně dává další “potravu” spekulantům. (Samotný státní dluh ovšem nepovažujeme automaticky za špatný. Například státní dluhopisy mohou být velmi vhodným uchovatelem úspor pro domácnosti nebo penzijní fondy. Nesou minimální riziko a jejich nákup a držení je projevem důvěry v samotný stát a jeho budoucnost.)
  4. Jako vhodnou alternativu ke klasickému bankovnictví vnímáme družstevní záložny, na nichž oceňujeme zejména prvek demokratické participace vkladatelů. Tyto podniky by měly podléhat účinné regulaci, výše minimálního základního kapitálu by však neměla být prohibitivního rázu. Lze také uvažovat o propojení družstevního bankovnictví s bankovnictvím veřejným (německý vzor).
  5. Je namístě hledat cesty k zásadní reformě centrálního bankovnictví a tvorby peněz. Za přinejmenším hodný pozornosti považujeme návrh hnutí Positive Money (http://positivemoney.org/), aby soukromým bankám byla odebrána pravomoc tvořit peníze a tato funkce byla svěřena státu. Banky by mohly půjčovat jen svůj vlastní kapitál nebo ty peníze, které získaly od vkladatelů výslovně srozuměných s možností jejich (rizikové) investice. Centrální banka by pravidelně na základě posouzení aktuální makroekonomické situace rozhodovala o tom, zda a jaké množství nových peněz má být vytvořeno; volená politická reprezentace by pak rozhodovala o způsobu jejich distribuce. Nově vzniklé peníze by nevznikaly jako úvěr a tedy by nebyly zatíženy dluhem; primárně by měly směřovat k podpoře reálné ekonomiky, v případě nízké poptávky by ale mohly být určeny i na povzbuzení spotřeby; zcela vyloučené by nebylo ani jejich půjčení komerčním bankám.
  6. Předpokladem ozdravění finančního systému jsou podle našeho názoru i kroky upravující postavení a cíl činnosti centrální banky. Ta by měla mít za cíl nejen cenovou stabilitu, ale rovnocenně i podporu udržitelného rozvoje. Uznáváme nutnost nezávislosti centrální banky na úřadující vládě, zároveň se však nynější stav vyznačuje rizikem přílišného vlivu soukromých bank, z jejichž prostředí pochází drtivá většina kandidátů na členy bankovní rady. Po předpokládaném rozvinutí veřejného bankovnictví by měla být podle našeho názoru podstatná část členů rady centrální banky jmenována právě z této sféry. Pravomoc jmenovat radu ČNB považujeme za vhodné rozdělit mezi prezidenta (který má nyní výhradní právo) a parlament.