Témata jako rozdílná kvalita potravin, která je ve skutečnosti jen důsledkem monopolizace výroby v prostředí kapitalismu, půl promile pro každého řidiče jako symbol individuální svobody uvnitř domnělé pivní velmoci či bránění neexistujících zájmů České republiky, jako bychom snad byli pupkem světa. To je politická mapa České republiky. Politická periferie, která je ohraničena pomazánkovým máslem, odmítáním pomoci druhým či údajného diktátu z Bruselu. Nově také bojem proti takzvané totalitě multikulturalismu. Až tak jsme se zacyklili ve svých vlastních traumatech.
Defenzivní lavírování a bojácné hledání identity levice už nemůže být zřetelnější. Přitom kdy jindy má dojít k ryzí politické konfrontaci? Kdy jindy než ve volbách do Evropského parlamentu existuje možnost představovat politiky a ideje, které dalece přesahují naše státní hranice, a přesto mají přímý vliv na naši budoucnost?
Česká levice totálně promarnila šanci vytlačit konzervativní síly z jádra aktuální politiky. Donutit je diskutovat o environmentální krizi, výstupu z uhlí a jádra, opatření s cílem vyhnout se klimatickému a společenskému kolapsu a o krizi eurozóny, bez jejíž radikální demokratizace nebude možné hledat na serióznější transformaci zdroje. Promarnila šanci stát se platformou současné mladé generace, která mezitím své požadavky dávno dokázala zformulovat a stačilo by jí jen víc naslouchat, dát jí prostor.
Česká levice si proto musí k mladé generaci rychle najít cestu. K té generaci, která je čím dál víc slyšet, má konečně potenciál politické mobilizace a její cíle jdou ruku v ruce s tím, na čem stojí jak politické základy socialistů, tak i zeleného hnutí. Jen s tím rozdílem, že mladí lidé mají před sebou ještě celý život, a ne pouze čtyři roky volebního období. Stali se klimatickou generací.