Recept na úspěch Zelených? Stát bez ostychu za aktuálním stranickým programem

Monika Horáková, jedna ze zakládajících členek levicové platformy Strany zelených Zelená re:vize, rekapituluje letošní sjezd strany, komentuje rozhodnutí o předvolební koalici a načrtává, kudy by se měla strana ubírat k úspěchu.

Zelení na letošním sjezdu zahájili svůj bilanční rok. Spustili řízenou celostranickou diskusi s pracovním názvem Konec stagnace, jejímž výsledkem má být scénář, jak postupovat dál. Tento scénář bude předložen sjezdu v roce 2020.

Letošní sjezd se zároveň stal pro stranickou levicovou platformu Zelená re:vize mementem, že v posilování české zelené politiky je nutné ještě pokračovat. Ačkoli jsou Zelení ve svém aktuálním programu jasně levicově ukotveni, v reálných politických krocích se to ne vždy projeví. Nejen z vlastní zkušenosti nemám v tomto směru pochybnosti o zelené komunální politice, ale zejména o té celostátní.

Také výsledky a vizibilita jsou na lokální úrovni díky autentičnosti a věrnosti zelenému programu celkově mnohem lepší. Je na čase skoncovat s váhavým obrazem Zelených na celostátní úrovni, znovu si přečíst náš dlouhodobý program a vyjít s ním do světa, tak, jak se to děje právě na komunální úrovni, kde jsou příjemné dopady zelené politiky vidět rychleji a lidé to ve volbách opakovaně oceňují.

Co se stalo na sjezdu Zelených
Mezi nejvýraznější výsledky sjezdu patří fakt, že se předsednictvu strany podařilo i přes aktivní odpor levicové platformy, ale také Mladých zelených a mnohých dalších členek a členů z různých koutů republiky, prosadit do voleb do Evropského parlamentu koalici Zelených s hnutím STAN, a tím nepřímo i s TOP 09.

Foto: Martin Schwarz
Foto: Martin Schwarz

S působivým projevem proti koalici vystoupila také mezinárodně zkušená Zuzana Pavelková, spolumluvčí Evropských mladých zelených. Upozornila na programové rozpory mezi Zelenými a hnutím STAN, a to zejména v otázkách ekologické politiky a migrace. Další argument proti koalici se objevil už v dopise s téměř stovkou podpisů, který koloval stranou dva dny před sjezdem:

„Odmítáme přistoupit na redukci politického postoje na „jsi pro Evropu“ versus „jsi proti Evropě“, která zakrývá, pro koho je Evropa výhodná více a pro koho méně. Chceme Evropu budovanou zdola, Evropu všech občanů a občanek, ne Evropu daňových rájů, korporací a deregulace obchodu. Právě ve volbách do Evropského parlamentu se v tomto cítíme vázáni Chartou evropských a světových Zelených.

Nadto se jako Zelení nemůžeme účastnit kandidatury subjektu, jehož případný úspěch by v Evropském parlamentu posílil frakci EPP, jejímž členem je i strana maďarského premiéra Viktora Orbána či italská Forza Italia.“

Právě skutečnost, že by všichni zvolení ze společné kandidátky mohli posílit po volbách doslova antizelenou frakci, byla pro sjezdové delegáty a delegátky právem nejproblematičtější. K zajímavým momentům patřil po dlouhé rozpravě návrh usnesení Pavla Himla, jehož cílem bylo přímé pojmenování situace: „Sjezd stvrzuje vůli Strany zelených vstoupit v případě úspěchu ve volbách do EP i do frakce European People’s Party, jejímiž členy je také strana Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána nebo italská Forza Italia“.

Usnesení získalo velmi malou podporu několika spíše recesistických hlasů a nebylo přijato. Zároveň však sjezd vyjádřil vůli podpořit koalici se STAN, a tím je kampaň na následujícího půl roku určena. Nelze však tvrdit, že by vedení strany dostalo pro případný povolební vstup do EPP jednoznačný mandát.

Světlým momentem sjezdu bylo přijetí spolupředsednictví na celostátní úrovni. Již od roku 2020 bude možné zvolit do čela strany po vzoru nejen německých a rakouských Zelených spolupředsednickou dvojici. Spolupředsednictví je pro stranický svět blahodárné, protože je demokratičtější: díky němu se nekoncentruje politická moc do rukou jedné osoby, a navíc se spravedlivě dělí mezi politiky a političky.

Co bude dál?
Společensko-politické akcenty se za posledních šest let, co jsem členkou Zelených, výrazně proměnily. Neúprosnost globálních klimatických změn či lokální bytové krize nebo problémy s přebujelými exekucemi se nově dostaly do mainstreamových médií, formují se k tomu i četné občanské iniciativy.

Na všechny tři zmiňované problémy máme know-how. Máme jasnou představu o sociálně spravedlivém přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku, o zajištění důstojného bydlení ve městech a obcích i o zredukování zadluženosti. Místo pro zelenou politiku na politické mapě tedy bezesporu je.

Těžko se ale bude naplňovat ve spojenectví se stranami, které se bojí vystavit stopku největším znečišťovatelům naší krajiny a planety, které při ekologických opatřeních zapomínají na lidi nebo které o problémech s bydlením či zadlužováním tuší jen málo, či je v horším případě dokonce sami svým rozhodováním způsobily.

Taková spojenectví nás budou jen brzdit a skončili bychom možná podobně jako německá sociální demokracie. Ta tak dlouho spolupracovala s CDU-CSU, až se stala politicky nečitelnou a přišla o většinu svého voličstva. Ostatně všimli jste si, že členstvo TOP 09 většinou úplně zapomene Zelené jako součást společné evropské koalice v rozhovorech zmínit?

Spojování sil bude nutné, protože Zelení jsou malá strana, kterou čekají stejně jako celou společnost velké výzvy. Je však nutné říci kategorické ne zjednodušenému „jsme pro Evropu“, „jsou proti Evropě“. Spojovat bychom se měli na základě mnohem důkladněji pojaté ideové blízkosti.

Upřednostňuji zároveň spojování, které nepotlačí stranickost. I přes opakující se úspěchy různých hnutí vytvořených pro danou příležitost považuji stranické struktury založené na společných hodnotách za zásadní pro srozumitelnost a čitelnost navenek a pro kontinuální předávání politických zkušeností a informací přes generace uvnitř strany.

Stranická diskuse Konec stagnace už nyní pracuje s několika návrhy. Pro mě je důležité jediné – aby zelené hnutí se svým obsahem zcela nezaniklo, nerozpustilo svou agendu v jiných stranách, neprodávalo svůj program za nesmyslné mandáty a bez ostychu dokázalo hájit ekologickou a sociálně spravedlivou politiku. Za to budu i nadále bojovat spolu se Zelenou re:vizí.

Vyšlo 19. února 2019 v Deníku Referendum

Zelená re:vize má nové vedení

Namísto dvou spolumluvčích jsme navolili šestičlenný Výbor Zelený re:vize, který bude následující měsíce zajišťovat další fungování a rozvoj této platformy.

V neděli 17. června 2018 se konala první schůzka, kde výbor rozebíral vizi do budoucna.

Zelená re:vize chce přispět k řešení zásadních problémů dnešní společnosti a nadále prosazovat zelenou politiku, která na tyto problémy reaguje nebo se jim snaží předcházet.

Složení výboru (na fotografii zleva): Monika Horáková, Pavla Jenková, Tomáš Ulrich, Filip Hausknecht, Věnek Bonuš a Bronislav Tomek.

Naše signatářka Petra Jelínková se stala 2. místopředsedkyní Strany zelených

Zpráva ze sjezdu 2018

Zelení zvolili na sjezdu v České Třebové nové vedení strany. Zelená re:vize vítá, že 2. místopředsedkyní byla zvolena Petra Jelínková, politička ze Žižkova a signatářka Zelené re:vize, která kandidovala s jasným programem: Rovnost a spravedlnost pro všechny.

Předsedou strany se stal Petr Štěpánek a 1. místopředsedkyní Magdalena Davis. Ve vedení dále zasednou 3. místopředsedkyně Karolina Žákovská, Jenda Perla, František Vosecký a Vít Masare.

Nově má Zelená re:vize své zastoupení také v sedmičlenné Ústřední revizní komisi, kam delegátky a delegáti sjezdu zvolili Věru Novákovou, Lucii Zachariášovou a Matěje Michalka Žaloudka.

Gratulujeme všem zvoleným!

Zelená re:vize se dále spolupodílela na předložení následujících usnesení, která byla po rozpravě na sjezdu přijata:

Odmítavé stanovisko k jednorázovým plastovým výrobkům

Zelení
1) vítají novou strategii Evropské komise o plastovém odpadu, 2) apelují na vládu České republiky, aby co nejdříve stanovila závazné cíle a pravidla v oblasti předcházení vzniku odpadů, zejména pak konkrétní strategii k regulaci plastových výrobků s jednorázovým použitím (s výjimkou specifických odvětví jako je zdravotnictví, vědecký výzkum apod.) a vyslovila svou podporu alternativním výrobkům šetrným k životnímu prostředí.“

Podpora polským ženám

„Strana zelených vyjadřuje znepokojení nad tím, že polský Sejm minulý týden zamítl návrh směřující k liberalizaci tamní potratové legislativy. Vyslovujeme podporu polským ženám, které namísto očekávané liberalizace legislativy musí opět čelit hrozbě zostření už tak velmi přísného potratového zákona. Strana zelených bude vždy hájit právo žen na zacházení s vlastním tělem včetně přístupu k umělému ukončení těhotenství. Souběžně s tím budeme usilovat o podporu a zkvalitnění sexuální a rodinné výchovy na školách a nastavení takových podmínek, ve kterých ženy nebudou nuceny k umělému ukončení těhotenství ze sociálních a materiálních důvodů.“

Vzpomínka na Jana Kučeru, oběť neonacistického násilí

„Strana zelených vyjadřuje podporu účastnicím a účastníkům benefičního koncertu v Ostravě, který proběhl 20.1. 2018 a sloužil jako vzpomínka na Jana Kučeru, který byl zavražděn před deseti lety neonacisty. Odsuzujeme nadřazování národní identity nad základní lidská práva.“

Save the date: 3.12. – setkání Zelené re:vize

Vážené příznivkyně, milí příznivci,
v sobotu 3.12. se uskuteční deváté setkání Zelené re:vize, na kterém budeme diskutovat témata péče a exekuce. Pokusíme se formulovat odpovídající programové body, které budeme návazně prosazovat.
Brzo se zde objeví místo konání. Zůstaňte na příjmu a přijeďťe 3.12. za námi.
Budeme se těšit.

ZR:ozeniny – pozvánka na večírek

image

Vážené přítelkyně a milí přátelé zelené a/nebo levicové politiky,
přijměte srdečnou pozvánku na oslavu jednoho roku od vzniku Zelené re:vize a Světového dne sociální spravedlnosti.
Přijďte se potkat, pobavit (v obou smyslech slova) nebo třeba seznámit, pokud se tak zatím nestalo.
Večírek se uskuteční 20.2. od 19h ve Studiu Alta (U Výstaviště 21, Praha 7). Těšit se můžete na hudební produkci De La Negra a zdravici pronesou milí hosté: historička Milena Bartlová a aktivista, novinář, politik a chartista Petr Uhl a za pořádající stranu historik a pedagog Pavel Himl a spolumluvčí Mladých Zelených Stacy Molozina & Filip Schneider. UPADATE: Příspěvkem nás potěší i politolog a aktivista Ondřej Slačálek.
Občerstvení zajistí Kuchařky bez domova.

Pozvání samozřejmě platí i pro vaše blízké (osobně či ideologicky).

Facebooková událost zde.

Beseda v Olomouci

Dovolujeme si Vás pozvat na setkání a neformální besedu o směřování Strany zelených po právě proběhnuvším sjezdu, na kterém byl za předsedu zvolen Matěj Stropnický. Je SZ alternativou současným stranám, a pokud ano, tak v čem? Chcete se zeptat na pozadí „ideologického“ vývoje ve SZ? Co od ní lze očekávat v nejbližších době? Diskutovat bude filozof Martin Škabraha, člen republikové rady SZ, člen programové komise a signatář Zelené re:vize.

Setkání se uskuteční ve středu 10.2 od 18h ve Vinotéce No. (Schweitzerova 19, Olomouc).

 

Sedmé setkání Zelené re:vize v Olomouci

Sedmé setkání Zelené re:vize proběhne v Olomouci v předvánočním čase, v pátek 18.12. od 18 hodin v Kafe u koček, Kosmonautů 21 (FB událost).

Téma setkání bude výjimečné:
Role Zelené re:vize ve vnitrostranické politice SZ

Budeme si klást otázky:
Jaké máme očekávání od Zelené re:vize v čase do sjezdu SZ 23.-24. ledna 2016?
Jak se má Zelená re:vize zapojit do vnitrostranické politiky?
Máme kandidovat do orgánů strany? Jak by to mělo probíhat?
Chceme podpořit kandidáty a kandidátky? Koho máme podpořit?
Uspořádáme primárky?

Přijďte diskutovat o vnitrostranické demokracii Strany zelených a roli levicové platformy v ní.

Zelená re:vize uspěla se svými programovými prioritami

Na sjezdu v České Třebové byly do konceptu programu Strany zelených zařazeny body, kterým se Zelená re:vize intenzivně věnovala během posledního půl roku své činnosti.

Mezi tématy, která Strana zelených chce vnést do české politiky, je tak zkracování pracovního týdne či důraz na co nejdelší společné vzdělávání. Zelení a zelené se také shodli, že jednou z klíčových hodnot pro ně je sociální spravedlnost a odmítli stigmatizaci nezaměstnaných. V ekonomické části programu odmítají, že stát nemůže být dobrý hospodář, zdůrazňují dopady hospodářské politiky na nejméně zvýhodněné skupiny obyvatelstva a vyjadřují podporu družstevnímu podnikání. Hlásí se také k lepšímu využití prázdných budov včetně otevření otázky legalizace squattingu.

Tento sjezd ukázal, že programová práce Zelené re:vize má pro Stranu zelených význam a názory liberálně levicového proudu ve straně rezonují.

O sjezdovém víkendu se strana dokázala shodnout na programových tezích a hodnotách. Ty byly zapracovány do programového konceptu, který se bude dál rozvíjet. Jdeme dál dál a přivítáme každou a každého, kdo se chce do programových debat Zelené re:vize přidat.

Stanovisko Zelené re:vize k bankovnictví a financializaci ekonomiky

(Pracovní materiál k přípravě nového politického programu SZ)

Kritika současného stavu

Bankovnictví není podnikání jako každé jiné. Nevytváří produkty, jež by měly samy o sobě užitnou hodnotu, plní spíše roli životně důležité obsluhy či infrastruktury, bez níž by podnikatelský sektor mohl jen těžko fungovat a jejíž dostupnost je tak předpokladem realizace rovného práva na svobodné podnikání i produkce nezbytných materiálních statků; finance jsou jakousi krví ekonomiky a bankovnictví by mělo být jejím srdcem, produkující veřejný statek svého druhu. V současném systému však existuje závažný rozpor mezi touto veřejně potřebnou rolí bankovnictví a skutečností, že na finančním trhu dominují soukromé korporace orientované primárně na maximalizaci krátkodobého zisku a těžící z de facto oligopolního postavení.

Stát má v současném uspořádání velmi omezenou možnost ovlivnit ve veřejném zájmu počínání bank, jejichž rozhodnutí ohledně poskytování úvěrů mají zásadní dopad na celou ekonomiku a její směřování. Podle stále převládající ekonomické doktríny je to v principu správně, neboť banky se řídí tržní racionalitou a ta vede k nejlepší alokací zdrojů (v tomto případě peněz). Avšak v okamžiku, kdy vinou špatných rozhodnutí bankéřů nastane taková situace, že krach některé z „příliš velkých“ institucí může dominovým efektem ohrozit celou ekonomiku, z bankovnictví je náhle věc veřejná a celá společnost je nucena prostřednictvím z veřejných rozpočtů krachující banky zachraňovat.

Problém, který s uvedeným úzce souvisí, je vysoký stupeň financializace ekonomiky. Příslib závratných zisků láká do tohoto sektoru čím dál větší množství kapitálu, který je používán čistě na spekulativní účely, ne pro investice podněcující reálnou hospodářskou produkci. Ti, kdo přicházejí na trh s cílem učninit dlouhodobou investici, platí v tržní hodnotě cenných papírů i zisky těch, kdo akcie jen přeprodávají v řádu milisekund.

Financializace vnáší do ekonomiky značnou nestabilitu, protože spekulace mají silně procyklický charakter – v době prosperity se posilují přehnaná optimistická očekávání, kdy počet a výše poskytnutých půjček nabývají neudržitelných rozměrů; po prasknutí bubliny se naopak projevuje přehnaně skeptické chování, které neochotou investovat zhoršuje celkovou ekonomickou situaci. Důležitým aspektem je i to, jaký typ chování je v rámci tohoto typu ekonomiky nejvíce odměňován a stává se nejen normou, jednak často přímo “ideálem” pro řadu talentovaných a činorodých lidí.

Banky mají v popsaných procesech klíčovou roli coby instituce tvořící peníze. Vytvořené peníze, bez nichž by ekonomika „vyschla“, ovšem vznikají jako úvěr, při jehož splacení zase zanikají (vyjma úroku, který rozmnožuje kapitál věřitele). V systému se tak udržuje situace vždy hrozící finanční nouze. To na jednu stranu podněcuje ekonomickou aktivitu (zadlužení lidé a firmy si nemohou dovolit zahálet), na druhou stranu vytváří tlak na permanentní hospodářský růst bez ohledu na vyčerpávání přírodních zdrojů či snižování některých nákladů jejich přenášením na celou společnost.

Podstatným rysem tohoto typu ekonomiky je, že posiluje sociální pozice těch, kdo mají peněz nadbytek, vůči těm, kdo si je musí půjčovat a jsou tak závislí na úvěrové politice vlastníků kapitálu; jde o formu koncentrace nedemokratické moci. Ačkoli se v posledních letech účelově soustřeďovala pozornost především na tzv. veřejný dluh, soukromé dluhy (domácností a firem) tvoří ještě větší objem a navíc bývají zatížené větším úrokem (ve srovnání s dluhopisy vyspělých stabilizovaných zemí). Důsledkem pak je, že společnost jako celek platí finančnímu sektoru v podobě dluhových splátek de facto daň z užívání peněz. Formou této daně proudí obrovská část vyprodukovaného bohatství na účty velkých bankovních domů. Což by nevadilo, pokud by se odtud vracely jako investice do společnosti, která ono bohatství vytvořila. To však rozhodně není pravidlem.

Financializovaná ekonomika je součástí komplexu nadnárodní globalizované ekonomiky, v níž se radikálně oslabila vazba mezi zájmem o maximalizaci zisku a zájmem o celkový rozvoj místa a komunity, kde dotyčná ekonomická aktivita probíhá. Na ziscích je do finančních center světa vždy v souhrnu odváděno víc, než kolik z něj v podobě investic přichází. Tuto nerovnováhu je třeba napravit.

Navrhovaná opatření

Naše návrhy jsou vedeny přesvědčením, že ačkoliv má tržní chování v bankovnictví svou roli, je třeba v tomto sektoru posílit ochranu veřejného zájmu, a to jak regulováním trhu, tak zřizováním a rozvíjením bankovních institucí ve veřejném vlastnictví. Je třeba, aby rozhodování o výrobních prostředcích bylo více propojeno s těmi, jejichž prosperity se bezprostředně týká.

  1. Přísné regulace finančního trhu. Jde o velmi dynamický trh, který se soustavně vyvíjí, takže nelze stanovit definitivní výčet konkrétních opatření. Rámcově je však třeba trvat na těchto principech: oddělení investičního bankovnictví od poskytování běžných služeb občanům (spořitelny); omezení obchodu s finančními deriváty takovým způsobem, aby tyto nástroje transparentně sloužily jako pojištění investice, ne k “sázení” bez vazby k samotnému podkladovému aktivu; zdanění finančních transakcí takovým způsobem, aby transakční náklady stoupaly těm, kdo ve vysokém tempu jen přeprodávají cenné papíry, ne těm, kdo o ně stojí jako o dlouhodobou investici. Současně je však třeba si uvědomit, že žádná regulace není stoprocentně účinná a zvláště velké finanční instituce mají dostatek prostředků na jejich obcházení. Omezení nynější moci velkých bank je proto třeba souběžně hledat ve snížení jejich podílu na trhu.
  2. Už žádné too big to fail (a too big to jail). Bankovní subjekty by neměly být tak velké, aby krach jednoho z nich ohrozil celý sektor a tím si vynucoval sanaci z veřejných prostředků. Pokud už je tzv. bailout zapotřebí, pak je přípustný jen jako forma znárodnění. Zcela pak odmítáme tzv. bail-in (rekapitalizaci krachující banky zabavením vkladů střadatelů).
  3. Výrazně zvýšit roli veřejného bankovnictví – zakládání regionálních (krajských, případně i městských) bank, orientovaných ne na co největší zisk, ale na ekologicky a sociálně udržitelný rozvoj regionu. Jako součást systému je možno využít síť poboček České pošty, a to ke zřízení poštovní spořitelny, nabízející státem garantované služby snadno dostupné i v menších obcích (nynější síť obdobně nazvaných poboček je jako divize ČSOB ve skutečnosti součástí zahraniční finanční korporace). Podmínkou dobře fungujícího veřejného bankovnictví je dostatečná transparence a veřejná kontrola. Příklady dlouholeté dobré praxe veřejného bankovnictví s důrazem na lokální ekonomiku můžeme najít především v sousedním Německu či Rakousku, v českém prostředí lze využít zkušenosti s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, fungující od roku 1992. Za inspirativní model považujeme také Banku Severní Dakoty (primárním vkladem banky je samotný stát North Dakota, resp. fondy jeho institucí). Veřejné banky jsou prospěšné nejen rozvoji místní ekonomiky, ale mohou být také zdrojem příjmů nebo výhodných úvěrů pro vládu, která se v nynějším systému zadlužuje u soukromých bank, usilujících o maximalizaci zisku; v důsledku toho platí státy jen na úrocích takové sumy, že to samo o sobě dál prohlubuje zadlužení a současně dává další “potravu” spekulantům. (Samotný státní dluh ovšem nepovažujeme automaticky za špatný. Například státní dluhopisy mohou být velmi vhodným uchovatelem úspor pro domácnosti nebo penzijní fondy. Nesou minimální riziko a jejich nákup a držení je projevem důvěry v samotný stát a jeho budoucnost.)
  4. Jako vhodnou alternativu ke klasickému bankovnictví vnímáme družstevní záložny, na nichž oceňujeme zejména prvek demokratické participace vkladatelů. Tyto podniky by měly podléhat účinné regulaci, výše minimálního základního kapitálu by však neměla být prohibitivního rázu. Lze také uvažovat o propojení družstevního bankovnictví s bankovnictvím veřejným (německý vzor).
  5. Je namístě hledat cesty k zásadní reformě centrálního bankovnictví a tvorby peněz. Za přinejmenším hodný pozornosti považujeme návrh hnutí Positive Money (http://positivemoney.org/), aby soukromým bankám byla odebrána pravomoc tvořit peníze a tato funkce byla svěřena státu. Banky by mohly půjčovat jen svůj vlastní kapitál nebo ty peníze, které získaly od vkladatelů výslovně srozuměných s možností jejich (rizikové) investice. Centrální banka by pravidelně na základě posouzení aktuální makroekonomické situace rozhodovala o tom, zda a jaké množství nových peněz má být vytvořeno; volená politická reprezentace by pak rozhodovala o způsobu jejich distribuce. Nově vzniklé peníze by nevznikaly jako úvěr a tedy by nebyly zatíženy dluhem; primárně by měly směřovat k podpoře reálné ekonomiky, v případě nízké poptávky by ale mohly být určeny i na povzbuzení spotřeby; zcela vyloučené by nebylo ani jejich půjčení komerčním bankám.
  6. Předpokladem ozdravění finančního systému jsou podle našeho názoru i kroky upravující postavení a cíl činnosti centrální banky. Ta by měla mít za cíl nejen cenovou stabilitu, ale rovnocenně i podporu udržitelného rozvoje. Uznáváme nutnost nezávislosti centrální banky na úřadující vládě, zároveň se však nynější stav vyznačuje rizikem přílišného vlivu soukromých bank, z jejichž prostředí pochází drtivá většina kandidátů na členy bankovní rady. Po předpokládaném rozvinutí veřejného bankovnictví by měla být podle našeho názoru podstatná část členů rady centrální banky jmenována právě z této sféry. Pravomoc jmenovat radu ČNB považujeme za vhodné rozdělit mezi prezidenta (který má nyní výhradní právo) a parlament.