Save the date: 3.12. – setkání Zelené re:vize

Vážené příznivkyně, milí příznivci,
v sobotu 3.12. se uskuteční deváté setkání Zelené re:vize, na kterém budeme diskutovat témata péče a exekuce. Pokusíme se formulovat odpovídající programové body, které budeme návazně prosazovat.
Brzo se zde objeví místo konání. Zůstaňte na příjmu a přijeďťe 3.12. za námi.
Budeme se těšit.

ZR:ozeniny – pozvánka na večírek

image

Vážené přítelkyně a milí přátelé zelené a/nebo levicové politiky,
přijměte srdečnou pozvánku na oslavu jednoho roku od vzniku Zelené re:vize a Světového dne sociální spravedlnosti.
Přijďte se potkat, pobavit (v obou smyslech slova) nebo třeba seznámit, pokud se tak zatím nestalo.
Večírek se uskuteční 20.2. od 19h ve Studiu Alta (U Výstaviště 21, Praha 7). Těšit se můžete na hudební produkci De La Negra a zdravici pronesou milí hosté: historička Milena Bartlová a aktivista, novinář, politik a chartista Petr Uhl a za pořádající stranu historik a pedagog Pavel Himl a spolumluvčí Mladých Zelených Stacy Molozina & Filip Schneider. UPADATE: Příspěvkem nás potěší i politolog a aktivista Ondřej Slačálek.
Občerstvení zajistí Kuchařky bez domova.

Pozvání samozřejmě platí i pro vaše blízké (osobně či ideologicky).

Facebooková událost zde.

Beseda v Olomouci

Dovolujeme si Vás pozvat na setkání a neformální besedu o směřování Strany zelených po právě proběhnuvším sjezdu, na kterém byl za předsedu zvolen Matěj Stropnický. Je SZ alternativou současným stranám, a pokud ano, tak v čem? Chcete se zeptat na pozadí „ideologického“ vývoje ve SZ? Co od ní lze očekávat v nejbližších době? Diskutovat bude filozof Martin Škabraha, člen republikové rady SZ, člen programové komise a signatář Zelené re:vize.

Setkání se uskuteční ve středu 10.2 od 18h ve Vinotéce No. (Schweitzerova 19, Olomouc).

 

Sedmé setkání Zelené re:vize v Olomouci

Sedmé setkání Zelené re:vize proběhne v Olomouci v předvánočním čase, v pátek 18.12. od 18 hodin v Kafe u koček, Kosmonautů 21 (FB událost).

Téma setkání bude výjimečné:
Role Zelené re:vize ve vnitrostranické politice SZ

Budeme si klást otázky:
Jaké máme očekávání od Zelené re:vize v čase do sjezdu SZ 23.-24. ledna 2016?
Jak se má Zelená re:vize zapojit do vnitrostranické politiky?
Máme kandidovat do orgánů strany? Jak by to mělo probíhat?
Chceme podpořit kandidáty a kandidátky? Koho máme podpořit?
Uspořádáme primárky?

Přijďte diskutovat o vnitrostranické demokracii Strany zelených a roli levicové platformy v ní.

Zelená re:vize uspěla se svými programovými prioritami

Na sjezdu v České Třebové byly do konceptu programu Strany zelených zařazeny body, kterým se Zelená re:vize intenzivně věnovala během posledního půl roku své činnosti.

Mezi tématy, která Strana zelených chce vnést do české politiky, je tak zkracování pracovního týdne či důraz na co nejdelší společné vzdělávání. Zelení a zelené se také shodli, že jednou z klíčových hodnot pro ně je sociální spravedlnost a odmítli stigmatizaci nezaměstnaných. V ekonomické části programu odmítají, že stát nemůže být dobrý hospodář, zdůrazňují dopady hospodářské politiky na nejméně zvýhodněné skupiny obyvatelstva a vyjadřují podporu družstevnímu podnikání. Hlásí se také k lepšímu využití prázdných budov včetně otevření otázky legalizace squattingu.

Tento sjezd ukázal, že programová práce Zelené re:vize má pro Stranu zelených význam a názory liberálně levicového proudu ve straně rezonují.

O sjezdovém víkendu se strana dokázala shodnout na programových tezích a hodnotách. Ty byly zapracovány do programového konceptu, který se bude dál rozvíjet. Jdeme dál dál a přivítáme každou a každého, kdo se chce do programových debat Zelené re:vize přidat.

Stanovisko Zelené re:vize k bankovnictví a financializaci ekonomiky

(Pracovní materiál k přípravě nového politického programu SZ)

Kritika současného stavu

Bankovnictví není podnikání jako každé jiné. Nevytváří produkty, jež by měly samy o sobě užitnou hodnotu, plní spíše roli životně důležité obsluhy či infrastruktury, bez níž by podnikatelský sektor mohl jen těžko fungovat a jejíž dostupnost je tak předpokladem realizace rovného práva na svobodné podnikání i produkce nezbytných materiálních statků; finance jsou jakousi krví ekonomiky a bankovnictví by mělo být jejím srdcem, produkující veřejný statek svého druhu. V současném systému však existuje závažný rozpor mezi touto veřejně potřebnou rolí bankovnictví a skutečností, že na finančním trhu dominují soukromé korporace orientované primárně na maximalizaci krátkodobého zisku a těžící z de facto oligopolního postavení.

Stát má v současném uspořádání velmi omezenou možnost ovlivnit ve veřejném zájmu počínání bank, jejichž rozhodnutí ohledně poskytování úvěrů mají zásadní dopad na celou ekonomiku a její směřování. Podle stále převládající ekonomické doktríny je to v principu správně, neboť banky se řídí tržní racionalitou a ta vede k nejlepší alokací zdrojů (v tomto případě peněz). Avšak v okamžiku, kdy vinou špatných rozhodnutí bankéřů nastane taková situace, že krach některé z „příliš velkých“ institucí může dominovým efektem ohrozit celou ekonomiku, z bankovnictví je náhle věc veřejná a celá společnost je nucena prostřednictvím z veřejných rozpočtů krachující banky zachraňovat.

Problém, který s uvedeným úzce souvisí, je vysoký stupeň financializace ekonomiky. Příslib závratných zisků láká do tohoto sektoru čím dál větší množství kapitálu, který je používán čistě na spekulativní účely, ne pro investice podněcující reálnou hospodářskou produkci. Ti, kdo přicházejí na trh s cílem učninit dlouhodobou investici, platí v tržní hodnotě cenných papírů i zisky těch, kdo akcie jen přeprodávají v řádu milisekund.

Financializace vnáší do ekonomiky značnou nestabilitu, protože spekulace mají silně procyklický charakter – v době prosperity se posilují přehnaná optimistická očekávání, kdy počet a výše poskytnutých půjček nabývají neudržitelných rozměrů; po prasknutí bubliny se naopak projevuje přehnaně skeptické chování, které neochotou investovat zhoršuje celkovou ekonomickou situaci. Důležitým aspektem je i to, jaký typ chování je v rámci tohoto typu ekonomiky nejvíce odměňován a stává se nejen normou, jednak často přímo “ideálem” pro řadu talentovaných a činorodých lidí.

Banky mají v popsaných procesech klíčovou roli coby instituce tvořící peníze. Vytvořené peníze, bez nichž by ekonomika „vyschla“, ovšem vznikají jako úvěr, při jehož splacení zase zanikají (vyjma úroku, který rozmnožuje kapitál věřitele). V systému se tak udržuje situace vždy hrozící finanční nouze. To na jednu stranu podněcuje ekonomickou aktivitu (zadlužení lidé a firmy si nemohou dovolit zahálet), na druhou stranu vytváří tlak na permanentní hospodářský růst bez ohledu na vyčerpávání přírodních zdrojů či snižování některých nákladů jejich přenášením na celou společnost.

Podstatným rysem tohoto typu ekonomiky je, že posiluje sociální pozice těch, kdo mají peněz nadbytek, vůči těm, kdo si je musí půjčovat a jsou tak závislí na úvěrové politice vlastníků kapitálu; jde o formu koncentrace nedemokratické moci. Ačkoli se v posledních letech účelově soustřeďovala pozornost především na tzv. veřejný dluh, soukromé dluhy (domácností a firem) tvoří ještě větší objem a navíc bývají zatížené větším úrokem (ve srovnání s dluhopisy vyspělých stabilizovaných zemí). Důsledkem pak je, že společnost jako celek platí finančnímu sektoru v podobě dluhových splátek de facto daň z užívání peněz. Formou této daně proudí obrovská část vyprodukovaného bohatství na účty velkých bankovních domů. Což by nevadilo, pokud by se odtud vracely jako investice do společnosti, která ono bohatství vytvořila. To však rozhodně není pravidlem.

Financializovaná ekonomika je součástí komplexu nadnárodní globalizované ekonomiky, v níž se radikálně oslabila vazba mezi zájmem o maximalizaci zisku a zájmem o celkový rozvoj místa a komunity, kde dotyčná ekonomická aktivita probíhá. Na ziscích je do finančních center světa vždy v souhrnu odváděno víc, než kolik z něj v podobě investic přichází. Tuto nerovnováhu je třeba napravit.

Navrhovaná opatření

Naše návrhy jsou vedeny přesvědčením, že ačkoliv má tržní chování v bankovnictví svou roli, je třeba v tomto sektoru posílit ochranu veřejného zájmu, a to jak regulováním trhu, tak zřizováním a rozvíjením bankovních institucí ve veřejném vlastnictví. Je třeba, aby rozhodování o výrobních prostředcích bylo více propojeno s těmi, jejichž prosperity se bezprostředně týká.

  1. Přísné regulace finančního trhu. Jde o velmi dynamický trh, který se soustavně vyvíjí, takže nelze stanovit definitivní výčet konkrétních opatření. Rámcově je však třeba trvat na těchto principech: oddělení investičního bankovnictví od poskytování běžných služeb občanům (spořitelny); omezení obchodu s finančními deriváty takovým způsobem, aby tyto nástroje transparentně sloužily jako pojištění investice, ne k “sázení” bez vazby k samotnému podkladovému aktivu; zdanění finančních transakcí takovým způsobem, aby transakční náklady stoupaly těm, kdo ve vysokém tempu jen přeprodávají cenné papíry, ne těm, kdo o ně stojí jako o dlouhodobou investici. Současně je však třeba si uvědomit, že žádná regulace není stoprocentně účinná a zvláště velké finanční instituce mají dostatek prostředků na jejich obcházení. Omezení nynější moci velkých bank je proto třeba souběžně hledat ve snížení jejich podílu na trhu.
  2. Už žádné too big to fail (a too big to jail). Bankovní subjekty by neměly být tak velké, aby krach jednoho z nich ohrozil celý sektor a tím si vynucoval sanaci z veřejných prostředků. Pokud už je tzv. bailout zapotřebí, pak je přípustný jen jako forma znárodnění. Zcela pak odmítáme tzv. bail-in (rekapitalizaci krachující banky zabavením vkladů střadatelů).
  3. Výrazně zvýšit roli veřejného bankovnictví – zakládání regionálních (krajských, případně i městských) bank, orientovaných ne na co největší zisk, ale na ekologicky a sociálně udržitelný rozvoj regionu. Jako součást systému je možno využít síť poboček České pošty, a to ke zřízení poštovní spořitelny, nabízející státem garantované služby snadno dostupné i v menších obcích (nynější síť obdobně nazvaných poboček je jako divize ČSOB ve skutečnosti součástí zahraniční finanční korporace). Podmínkou dobře fungujícího veřejného bankovnictví je dostatečná transparence a veřejná kontrola. Příklady dlouholeté dobré praxe veřejného bankovnictví s důrazem na lokální ekonomiku můžeme najít především v sousedním Německu či Rakousku, v českém prostředí lze využít zkušenosti s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, fungující od roku 1992. Za inspirativní model považujeme také Banku Severní Dakoty (primárním vkladem banky je samotný stát North Dakota, resp. fondy jeho institucí). Veřejné banky jsou prospěšné nejen rozvoji místní ekonomiky, ale mohou být také zdrojem příjmů nebo výhodných úvěrů pro vládu, která se v nynějším systému zadlužuje u soukromých bank, usilujících o maximalizaci zisku; v důsledku toho platí státy jen na úrocích takové sumy, že to samo o sobě dál prohlubuje zadlužení a současně dává další “potravu” spekulantům. (Samotný státní dluh ovšem nepovažujeme automaticky za špatný. Například státní dluhopisy mohou být velmi vhodným uchovatelem úspor pro domácnosti nebo penzijní fondy. Nesou minimální riziko a jejich nákup a držení je projevem důvěry v samotný stát a jeho budoucnost.)
  4. Jako vhodnou alternativu ke klasickému bankovnictví vnímáme družstevní záložny, na nichž oceňujeme zejména prvek demokratické participace vkladatelů. Tyto podniky by měly podléhat účinné regulaci, výše minimálního základního kapitálu by však neměla být prohibitivního rázu. Lze také uvažovat o propojení družstevního bankovnictví s bankovnictvím veřejným (německý vzor).
  5. Je namístě hledat cesty k zásadní reformě centrálního bankovnictví a tvorby peněz. Za přinejmenším hodný pozornosti považujeme návrh hnutí Positive Money (http://positivemoney.org/), aby soukromým bankám byla odebrána pravomoc tvořit peníze a tato funkce byla svěřena státu. Banky by mohly půjčovat jen svůj vlastní kapitál nebo ty peníze, které získaly od vkladatelů výslovně srozuměných s možností jejich (rizikové) investice. Centrální banka by pravidelně na základě posouzení aktuální makroekonomické situace rozhodovala o tom, zda a jaké množství nových peněz má být vytvořeno; volená politická reprezentace by pak rozhodovala o způsobu jejich distribuce. Nově vzniklé peníze by nevznikaly jako úvěr a tedy by nebyly zatíženy dluhem; primárně by měly směřovat k podpoře reálné ekonomiky, v případě nízké poptávky by ale mohly být určeny i na povzbuzení spotřeby; zcela vyloučené by nebylo ani jejich půjčení komerčním bankám.
  6. Předpokladem ozdravění finančního systému jsou podle našeho názoru i kroky upravující postavení a cíl činnosti centrální banky. Ta by měla mít za cíl nejen cenovou stabilitu, ale rovnocenně i podporu udržitelného rozvoje. Uznáváme nutnost nezávislosti centrální banky na úřadující vládě, zároveň se však nynější stav vyznačuje rizikem přílišného vlivu soukromých bank, z jejichž prostředí pochází drtivá většina kandidátů na členy bankovní rady. Po předpokládaném rozvinutí veřejného bankovnictví by měla být podle našeho názoru podstatná část členů rady centrální banky jmenována právě z této sféry. Pravomoc jmenovat radu ČNB považujeme za vhodné rozdělit mezi prezidenta (který má nyní výhradní právo) a parlament.

Zpráva o činnosti

Zpráva o činnosti Zelené re:vize, levicové platformy Strany zelených

Období: 20. února 2015 (zveřejnění manifestu)–20. srpna 2015

Mluvčí platformy v tomto období: Monika Horáková (Praha) a Martin Škabraha (Olomouc)

Zelená re:vize má za sebou první půlrok své činnosti. Hlavním výsledkem  je – vedle samotného založení – úspěšné etablování platformy v rámci strany. Zelená re:vize se i pro vedení strany a řadu svých názorových oponentů a oponentek stala respektovaným partnerem pro diskutování o programových a vnitrostranických otázkách. Vznik platformy vyvolal u členské základny i mimo ni řadu pozitivních reakcí. Objevily se, zvláště zpočátku, i kritické hlasy, na které jsme reagovali a reagujeme vytrvalou snahou o dialog a diskusi; ta je podle nás duší každé politické strany.

Platformu zastupovali dva mluvčí: Monika Horáková (Praha) a Martin Škabraha (Olomouc). Funkce mluvčích dle počátečního konsenzu rotuje, dvojice se střídají po půl roce. Při volbě mluvčích zohledňujeme genderový a geografický klíč (muži a pražské členstvo mohou být ve dvojici zastoupeni maximálně jednou).

Za půl roku svého dosavadního fungování sesbírala Zelená re:vize pod svůj manifest 80 podpisů podporovatelů a podporovatelek z různých oblastí České republiky a uspořádala čtyři veřejná setkání (Pardubice, Ústí nad Labem, Plzeň, Praha), na nichž se diskutovalo o samotné platformě, o směřování Strany zelených i o konkrétních bodech do nového politického programu SZ. Vítanou návštěvou byla několikrát předsedkyně Strany zelených Jana Drápalová a spolu s ní další členové předsednictva strany, kteří se aktivně zapojovali do diskuze.

Kromě toho představili naši zástupci a zástupkyně Zelenou re:vizi na sedmi krajských konferencích (kraje Pardubický, Zlínský, Olomoucký, Vysočina, Liberecký, Jihočeský, Královehradecký) a také na tradiční Jihočeské letní akademii Strany zelených. Aktivní jsme byli také v podpoře řady občanských aktivit, například pražské Kliniky, protestů proti vystěhování squattu Cibulka či na protirasistických a antixenofobních demonstracích. Sešli jsme se s dvěma zelenými europoslankyněmi Ska Keller a Terry Reintke a také se senátorem Václavem Láskou. Pro snadnější navazování zahraničních kontaktů jsme přeložili manifest do angličtiny a němčiny.

Příprava a proces schvalování nového stranického programu, který by měl nahradit kvalitní, avšak již přesluhující Vizi ekologické demokracie (2003), to bude v nejbližších měsících hlavní výzvou pro celou Stranu zelených, nutně však i pro její levicovou platformu, která si klade za cíl ovlivnit jak celkové vyznění dokumentu, tak prosadit do jeho znění některé zcela konkrétní body. Především však doufáme, že výsledný dokument, který má být schválen sjezdem v České Třebové 28. až 29. listopadu 2015, vzejde z důkladné ideové diskuse; ta je u zelených již tradičně vedena o environmentálních a lidskoprávních tématech a naším cílem zůstává vést i v otázkách sociálních a ekonomických. Vedle nového dlouhodobého programu se tento programový sjezd bude zabývat také úpravou stanov SZ, především pak zavedením institutu spolupředsednictví, který plně podporujeme.

Další výzvou bude pro celou stranu i Zelenou re:vizi sjezd konaný v příštím kalendářním roce s cílem zvolit – již podle upravených stanov – nové předsednictvo Strany zelených, které by ji mělo vést do krajských voleb a i do sněmovních voleb 2017.

Podporujeme squat Cibulka

Zelená re:vize nesouhlasí s vyklizením squatu Cibulka a podporuje setrvání squaterů na usedlosti.

Spektakulární demonstrace policejní síly nepatří do civilizovaných zemí. Fakt, že se tak děje v kontextu celonárodní kampaně, kterou PČR proti anarchistické komunitě vede, vyvolává dojem, že si protiextremistické oddělení potřebuje zchladit žáhu a prosadit do veřejného podvědomí obraz nonkonformních levicových hnutí jako nepřátel společnosti. Ten se díky kauze Klinika začal rozpadat a veřejností se začaly šířit subverzivní otázky.

Na veřejnosti a v médiích se začalo diskutovat o napětí mezi legitimitou a legalitou zvláště ve vztahu k instituci soukromého vlastnictví, které společnost v některých případech brání ke své vlastní škodě.

Opět se vrátila otázka významu občanské neposlušnosti v demokratickém procesu. Zákon je někdy třeba porušovat, aby se ukázala jeho nedostatečnost či nespravedlnost. Redukovat demokracii na zákon je nemožné. Podle takového pohledu Rosa Parks, která zažehla americké hnutí za práva černochů tím, že odmítla pustit sednout bělošku v autobuse, prostě porušila zákon – tečka.

Tak jako Rosa Parks osquattovala sedadlo vyhrazené bělochům, dnešní squatteři odmítají uvolnit místo spekulantům s nemovitostmi a my v tom spatřujeme cestu ke spravedlivější společnosti, kde soukromé vlastnictví není privilegium, ale především odpovědnost.

Diskusní fóra spuštěna

Spustili jsme diskusní fóra na této doméně, která snad poslouží strukturovanější diskusi. Zároveň tím vycházíme vstříc preferencím vyjádřeným v dotazníku.
Obsah je veřejný a zapisovat lze po registraci (nejjednodušší možné). Strukturu fór lze přizpůsobit potřebám Re:vize, rozšířit lze i funkcionalitu.  Nyní lze např. odebírat příspěvky ve zvoleném vlákně emailem. Pokračování textu Diskusní fóra spuštěna