Levicová politika musí naslouchat nastupující klimatické generaci

Josef Šmída pro Deník Referendum: Čeští socialisté i zelení promarnili v  eurovolbách šanci zvednout zásadní témata boje proti volnotržnímu dogmatu a za environmentální a sociální spravedlnost, která hýbou Evropou a politizují mladou generaci.

Volby do Evropského parlamentu ukázaly, jak je zdánlivě liberální Česká republika ve srovnání s Evropou konzervativní. Politická kultura demokratické levice zde zastydla v podobě stále stejných strýců bez témat a schopnosti orientace na 21. století. Od zmlácení mladých lidí na CzechTeku v létě 2005 a následného vyhoření Zelených ve vládě s ODS si navíc dodnes nedokázala najít cestu k mladé generaci.

Zatímco ČSSD mezi mladými političkami a politiky dává prostor raději těm, kteří svým mentálním nastavením i kulturou odpovídají generaci kolem padesáti let, snad aby se toho ve skutečnosti moc nezměnilo, Zelení ze strachu z přílišné radikality svoji mladou generaci raději ignorují úplně. A proto není velkým překvapením, že z důvodu účasti v koalici TOP09 + STAN oficiálně ztratili i podporu Mladých zelených.

To, že historicky rekordní volební účast ve volbách do Evropského parlamentu napříč celou Evropou je zapříčiněna právě zvýšeným zájmem ovlivnit výsledky voleb mezi prvovoličkami a prvovoliči, studentkami a studenty a obecně lidmi do 30 let, to zřejmě nikoho z levicově orientovaných političek a politiků Čech, Moravy ani Slezska nenapadlo. Ani ČSSD, ani Zelení se nepokusili poprat se o mladou generaci, cíleně ji oslovit a začlenit ji do svých politik, nechat se jí v těchto volbách adekvátně reprezentovat.

Výsledkem je nulové zastoupení v Evropském parlamentu jak pro ČSSD, tak i pro Zelené. Ani jedna ze zmíněných stran zatím nedokázala svojí politikou zareagovat na novou generaci a její agendu a svézt se na vlně aktuálních celoevropských témat. A tak české voličky a voliči vyslali do Evropského parlamentu deset konzervativců, šest populistů a dva nácky. Jedna pirátka a dva piráti představují jen malou útěchu.

Česká republika je dokonce jediný stát EU, kde se socialisté do Evropského parlamentu nedostali vůbec. Čeští Zelení naopak nedokázali využít masivní zelené vlny, která jen u sousedů vynesla do Evropského parlamentu dvacet jedna poslankyň a poslanců, mezi nimi i současnou mladou generaci.

Důvodem je prostý fakt, že během kampaně se do českého politického prostoru nedostala klimatická nouze a s tím úzce provázaná bezuhlíková ekonomika, natožpak sociální spravedlnost, daňová spravedlnost, budoucnost práce, digitalizace nebo integrace evropských finančních institucí. Nic o tom, jak má Evropa vypadat, jak současné problémy řešit ani jakým problémům dnes Evropa ve skutečnosti čelí. Nic, co dnes Evropou hýbe a politizuje mladou generaci.

Sociální demokracie místo toho ve vládě sekunduje populistickému projektu Andreje Babiše, Zelení se pro změnu schovali za konzervativce. Vlastní politiku, která by se lišila od demokratické opozice, veřejnosti nenabídli. Témata, která dnes hýbou celou Evropou, nedokážou formulovat s jistotou a přesvědčením. Bojí se vystrčit hlavu z písku a odvážně si začít vymezovat svoje pole působnosti v politické aréně. Být protikladem nacionalismu a krátkozrakosti.

Česká levice se tak svojí pasivitou, staromládenectvím a strachem z neúspěchu sama brání stát se hlavním politickým, ale především občanským pódiem pro boj proti patriarchátu a volnotržnímu dogmatu na jedné straně a za environmentální a sociální spravedlnost na straně druhé. Sociální demokracie se nedokáže vzepřít politice oligarchy a trestně stíhaného Andreje Babiše, Zelení zase vlastnímu stínu v podobě rozpolcené identity mezi neomarxismem a neokonzervatismem.

Témata jako rozdílná kvalita potravin, která je ve skutečnosti jen důsledkem monopolizace výroby v prostředí kapitalismu, půl promile pro každého řidiče jako symbol individuální svobody uvnitř domnělé pivní velmoci či bránění neexistujících zájmů České republiky, jako bychom snad byli pupkem světa. To je politická mapa České republiky. Politická periferie, která je ohraničena pomazánkovým máslem, odmítáním pomoci druhým či údajného diktátu z Bruselu. Nově také bojem proti takzvané totalitě multikulturalismu. Až tak jsme se zacyklili ve svých vlastních traumatech.

Defenzivní lavírování a bojácné hledání identity levice už nemůže být zřetelnější. Přitom kdy jindy má dojít k ryzí politické konfrontaci? Kdy jindy než ve volbách do Evropského parlamentu existuje možnost představovat politiky a ideje, které dalece přesahují naše státní hranice, a přesto mají přímý vliv na naši budoucnost?

Česká levice totálně promarnila šanci vytlačit konzervativní síly z jádra aktuální politiky. Donutit je diskutovat o environmentální krizi, výstupu z uhlí a jádra, opatření s cílem vyhnout se klimatickému a společenskému kolapsu a o krizi eurozóny, bez jejíž radikální demokratizace nebude možné hledat na serióznější transformaci zdroje. Promarnila šanci stát se platformou současné mladé generace, která mezitím své požadavky dávno dokázala zformulovat a stačilo by jí jen víc naslouchat, dát jí prostor.

Česká levice si proto musí k mladé generaci rychle najít cestu. K té generaci, která je čím dál víc slyšet, má konečně potenciál politické mobilizace a její cíle jdou ruku v ruce s tím, na čem stojí jak politické základy socialistů, tak i zeleného hnutí. Jen s tím rozdílem, že mladí lidé mají před sebou ještě celý život, a ne pouze čtyři roky volebního období. Stali se klimatickou generací.

Zelená revize podporuje studentské stávky Fridays for Future!

Podporujeme studentské stávky Fridays for Future. Přejeme stávkujícím výdrž a ještě tolik úspěšných pátečních pochodů, dokud i vládě České republiky nedojde, že teď je ještě čas změny klimatu zmírňovat. Zelená re:vize prosazuje sociálně spravedlivý přechod na bezuhlíkovou ekonomiku. Logika soupeření a zisku vede k drancování přírodních zdrojů i zotročování milionů lidí. Je čas, aby se politici postavili čelem změnám, které nastávají. Je čas přestat ukrývat hlavu do písku a aktivně přemýšlet nad budoucností. Je čas, aby se profit přestal akumulovat na několika místech, a začal se vracet tam, kde je nejvíc potřeba a kde pomůže nám všem. Poslouchejme studenty, dokud je ještě čas.

V Praze dne 3. května 2019

Recept na úspěch Zelených? Stát bez ostychu za aktuálním stranickým programem

Monika Horáková, jedna ze zakládajících členek levicové platformy Strany zelených Zelená re:vize, rekapituluje letošní sjezd strany, komentuje rozhodnutí o předvolební koalici a načrtává, kudy by se měla strana ubírat k úspěchu.

Zelení na letošním sjezdu zahájili svůj bilanční rok. Spustili řízenou celostranickou diskusi s pracovním názvem Konec stagnace, jejímž výsledkem má být scénář, jak postupovat dál. Tento scénář bude předložen sjezdu v roce 2020.

Letošní sjezd se zároveň stal pro stranickou levicovou platformu Zelená re:vize mementem, že v posilování české zelené politiky je nutné ještě pokračovat. Ačkoli jsou Zelení ve svém aktuálním programu jasně levicově ukotveni, v reálných politických krocích se to ne vždy projeví. Nejen z vlastní zkušenosti nemám v tomto směru pochybnosti o zelené komunální politice, ale zejména o té celostátní.

Také výsledky a vizibilita jsou na lokální úrovni díky autentičnosti a věrnosti zelenému programu celkově mnohem lepší. Je na čase skoncovat s váhavým obrazem Zelených na celostátní úrovni, znovu si přečíst náš dlouhodobý program a vyjít s ním do světa, tak, jak se to děje právě na komunální úrovni, kde jsou příjemné dopady zelené politiky vidět rychleji a lidé to ve volbách opakovaně oceňují.

Co se stalo na sjezdu Zelených
Mezi nejvýraznější výsledky sjezdu patří fakt, že se předsednictvu strany podařilo i přes aktivní odpor levicové platformy, ale také Mladých zelených a mnohých dalších členek a členů z různých koutů republiky, prosadit do voleb do Evropského parlamentu koalici Zelených s hnutím STAN, a tím nepřímo i s TOP 09.

Foto: Martin Schwarz
Foto: Martin Schwarz

S působivým projevem proti koalici vystoupila také mezinárodně zkušená Zuzana Pavelková, spolumluvčí Evropských mladých zelených. Upozornila na programové rozpory mezi Zelenými a hnutím STAN, a to zejména v otázkách ekologické politiky a migrace. Další argument proti koalici se objevil už v dopise s téměř stovkou podpisů, který koloval stranou dva dny před sjezdem:

„Odmítáme přistoupit na redukci politického postoje na „jsi pro Evropu“ versus „jsi proti Evropě“, která zakrývá, pro koho je Evropa výhodná více a pro koho méně. Chceme Evropu budovanou zdola, Evropu všech občanů a občanek, ne Evropu daňových rájů, korporací a deregulace obchodu. Právě ve volbách do Evropského parlamentu se v tomto cítíme vázáni Chartou evropských a světových Zelených.

Nadto se jako Zelení nemůžeme účastnit kandidatury subjektu, jehož případný úspěch by v Evropském parlamentu posílil frakci EPP, jejímž členem je i strana maďarského premiéra Viktora Orbána či italská Forza Italia.“

Právě skutečnost, že by všichni zvolení ze společné kandidátky mohli posílit po volbách doslova antizelenou frakci, byla pro sjezdové delegáty a delegátky právem nejproblematičtější. K zajímavým momentům patřil po dlouhé rozpravě návrh usnesení Pavla Himla, jehož cílem bylo přímé pojmenování situace: „Sjezd stvrzuje vůli Strany zelených vstoupit v případě úspěchu ve volbách do EP i do frakce European People’s Party, jejímiž členy je také strana Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána nebo italská Forza Italia“.

Usnesení získalo velmi malou podporu několika spíše recesistických hlasů a nebylo přijato. Zároveň však sjezd vyjádřil vůli podpořit koalici se STAN, a tím je kampaň na následujícího půl roku určena. Nelze však tvrdit, že by vedení strany dostalo pro případný povolební vstup do EPP jednoznačný mandát.

Světlým momentem sjezdu bylo přijetí spolupředsednictví na celostátní úrovni. Již od roku 2020 bude možné zvolit do čela strany po vzoru nejen německých a rakouských Zelených spolupředsednickou dvojici. Spolupředsednictví je pro stranický svět blahodárné, protože je demokratičtější: díky němu se nekoncentruje politická moc do rukou jedné osoby, a navíc se spravedlivě dělí mezi politiky a političky.

Co bude dál?
Společensko-politické akcenty se za posledních šest let, co jsem členkou Zelených, výrazně proměnily. Neúprosnost globálních klimatických změn či lokální bytové krize nebo problémy s přebujelými exekucemi se nově dostaly do mainstreamových médií, formují se k tomu i četné občanské iniciativy.

Na všechny tři zmiňované problémy máme know-how. Máme jasnou představu o sociálně spravedlivém přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku, o zajištění důstojného bydlení ve městech a obcích i o zredukování zadluženosti. Místo pro zelenou politiku na politické mapě tedy bezesporu je.

Těžko se ale bude naplňovat ve spojenectví se stranami, které se bojí vystavit stopku největším znečišťovatelům naší krajiny a planety, které při ekologických opatřeních zapomínají na lidi nebo které o problémech s bydlením či zadlužováním tuší jen málo, či je v horším případě dokonce sami svým rozhodováním způsobily.

Taková spojenectví nás budou jen brzdit a skončili bychom možná podobně jako německá sociální demokracie. Ta tak dlouho spolupracovala s CDU-CSU, až se stala politicky nečitelnou a přišla o většinu svého voličstva. Ostatně všimli jste si, že členstvo TOP 09 většinou úplně zapomene Zelené jako součást společné evropské koalice v rozhovorech zmínit?

Spojování sil bude nutné, protože Zelení jsou malá strana, kterou čekají stejně jako celou společnost velké výzvy. Je však nutné říci kategorické ne zjednodušenému „jsme pro Evropu“, „jsou proti Evropě“. Spojovat bychom se měli na základě mnohem důkladněji pojaté ideové blízkosti.

Upřednostňuji zároveň spojování, které nepotlačí stranickost. I přes opakující se úspěchy různých hnutí vytvořených pro danou příležitost považuji stranické struktury založené na společných hodnotách za zásadní pro srozumitelnost a čitelnost navenek a pro kontinuální předávání politických zkušeností a informací přes generace uvnitř strany.

Stranická diskuse Konec stagnace už nyní pracuje s několika návrhy. Pro mě je důležité jediné – aby zelené hnutí se svým obsahem zcela nezaniklo, nerozpustilo svou agendu v jiných stranách, neprodávalo svůj program za nesmyslné mandáty a bez ostychu dokázalo hájit ekologickou a sociálně spravedlivou politiku. Za to budu i nadále bojovat spolu se Zelenou re:vizí.

Vyšlo 19. února 2019 v Deníku Referendum

Zelená re:vize má nové vedení

Namísto dvou spolumluvčích jsme navolili šestičlenný Výbor Zelený re:vize, který bude následující měsíce zajišťovat další fungování a rozvoj této platformy.

V neděli 17. června 2018 se konala první schůzka, kde výbor rozebíral vizi do budoucna.

Zelená re:vize chce přispět k řešení zásadních problémů dnešní společnosti a nadále prosazovat zelenou politiku, která na tyto problémy reaguje nebo se jim snaží předcházet.

Složení výboru (na fotografii zleva): Monika Horáková, Pavla Jenková, Tomáš Ulrich, Filip Hausknecht, Věnek Bonuš a Bronislav Tomek.